Info k povídce, aneb co jsem zase napsala

10. června 2009 v 19:07 | Mary |  Můj život po - Twilight
Další povídka, tentokrát stylu Twiligth.

Název: Můj život po
Hl. postavy: Bella Swanová, Blacks family, Cullens family
Vedl. postavy: David a mnoho dalších, kteří tam jseou jen zmínění
Děj: Děj se odehnrává hned po prvním dílu Stmívání a navazuje na něj. Edward Bellu opustil a ta se zhroutí. Do města Forks se však nastěhuje jiná rosina, která ji znovu změní život.
 

13. kapitola

10. června 2009 v 18:43 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Ahojky! Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale je to bída. Času málo, práce hodně. Ale dost keců, tady máte třináctou kapitolu.

Kapitola třináctá
Ginny se druhého dne probudila kolem deváté. Ještě pořád měla na tváři přiblblej výraz. Budu mít dceru nebo syna. Brala bych oboje, ale možná syna, když už mám Lily. Pomyslela si Ginny. Když vešla do kuchyně, strašně se lekla. Seděl tam Harry. "Dobré, mami" "Dobré zlatíčko" Ginny a už zase měla svůj přiblblej úsměv. Políbila Lily do vlasů. "Ahoj Ginny, doufám, že neruším" pozdravil Harry. "Ahoj Harry. Ne, to je dobrý" řekla Ginny a udělala si čaj. "Stalo se něco, mami?" zeptala se Lily své matky, když si všimla jejího úsměvu. "Ne nic" řekla v pohodě Ginny a napila se čaje a kousla si do chlebu, který ji připravila Lily. Jak do něj kousla, hned se ji udělalo blbě. "Promiňte" hlesla Ginny, dala si ruku před pusu a už běžela na záchod. "Mami? MAMI!" Lily se rychle zvedla a běžela za svou matkou. A Harryho tam nechala na pár minut sedět samotného.
"Jak je jí?" zeptal se Harry, když si Lily přisedla k Harrymu. Lily už chtěla něco říct, když se ozvala Ginny. "Teď už dobře. Promiň Harry, ale nějak mi ten chleba nevoněl. S čím vlastně byl?" "S rybí pomazánkou" odpověděla Lily. Když to Ginny slyšela jenom sykla. To jsem nemohla ani když jsem čekala Lily, co jsem čekala? "Takže je ti dobře?" zeptala se Lily. "Jasně" "Neměla by si jít do práce Ginny" řekl Harry. "Ne to je dobrý. Půjdu." "Vážně?" "Jo, je mi dobře a tohle téma už prosím ukončíme, ano?" řekla naštvaně Ginny. Harry a Lily jen kývli.
"No tak, Jane, pojď tam se mnou." Řekl Harry a hodil na svou přítelkyni psí oči. Když se na něj Jane podívala a viděla jeho oči, kývla. Už za dva dny měl být zápas a Harry se na něj strašně těšil. Harry tam měl jít sice s Miou a Ronem, ale taky chtěl nějakej doprovod. "Ale já nic o famfrpálu nevím" řekla Jane. "To je jedno, bude tam hrát Lily a ona chtěla, abych tam přišel. A jestli budeš chtít, vše ti vysvětlím" řekl Harry a mrkl na Jane. "Tak do toho" řekla s uličnickým úsměvem Jane. A Harry se pustil do vysvětlování.
"Mami?" zeptala se opatrně Lily své matky. Poslední dobou měla buď hodně dobrou, nebo hodně dobrou náladu. Jak kdy. "Ano, zlatíčko?" Lily si oddechla. Náladu měla dobrou. "Co se to s tebou děje?" Ginny vzdychla. "Asi budu muset s pravdou ven. Tak pojď" řekla Ginny a ukázala na křeslo, kam si měla Lily sednout. Ginny si sedla naproti ní, aby se jí mohla dívat do očí. Lily byla nervózní. Čekala. "Zlatíčko, nechtěla si někdy mladšího sourozence?" zeptala se Ginny. Lily nechápala a na otázku jen přikývla. Vždycky chtěla malého brášku, nebo sestřičku. A pak ji to docvaklo. "Ty čekáš dítě" Ginny se usmála a pak kývla. "To je super! Já budu mít sourozence!" Ginny si oddechla, že Lily vzala tu zprávu tak radostně. "Počkat! To znamená, že otcem je Harry!!!!" Ginny jen kývla. "To je gól! Vy dva máte teda štěstí na nechtěné děti!" Tomu se Ginny musela usmát. "Víš co zlato? Mám pocit, že to bude kluk!" "Fakt! To je super! A kdy mu to řekneš?" "Netuším a možná mu to neřeknu" "To musíš! Vždyť je otcem. A nechci, aby to dopadlo jako u mě!" "Měla jsi to těžký, co?" zeptala se Ginny smutně. "To ne, ale ty se mnou jo. Byla si na mě sama. A jestli bude to mrně něco jako já, tak to budeš z nás dvou na prášky!" zasmála se Lily. Ginny se k ní přidala. "A jak mu to teda řekneš?" "Netuším, ale prosím tě, neříkej mu a ani se nezmiňuj, ju?" "Jasně" a radostně objala svou maminku. Budu mít sourozence!! To je super! Pomyslela si Lily, když se objímala se svou matkou. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne.

Slzy

10. června 2009 v 18:37 | Mary |  Jednorázovky - jiné
Moje další jednorázovka a znovu trochu songfics. Tato jednorázovka je napsaná na písničku Frozen od Within Temptation. Dole máte videoklip.

Čtrnáctiletá dívka sedí u počítače a snaží se krýt slzy svými dlouhými hnědými vlasy. Daří se jí to, nikdo nevidí, ani nepoznal, že pláče.
Pláče úzkostí, pláče smutkem.
Proč ji nikdo z rodiny nerozumí? Proč se jí jednom smějí a nikdo ji nechápe? Copak neví, že ji to strašně bolí?
Ne, neví nic. Neví nic o své dceři. Vůbec nic.
Nechápou, že ji strašně bolí srdce. Že ji bolí, když ji nadávají, když se jí posmívají, když ji nechcou ani slyšet.
Proč ji nechápou?
Ona je vždycky ta špatná, ta zlá, blbá, líná…
Ale proč? Proč ona?
Proč ne její geniální, chytrý, šikovný,…bratr?
Nakonec dochází k závěru.
Nemiluje svoji rodinu, nikdy je nebude milovat a bude se co nejrychleji snažit, aby od své rodiny vypadla za svými sny, za životem, kde ji všichni pochopí, budou podporovat její sny a budou v ní vkládat naděje. Nechce mít s těmito lidmi nic společného.

 


11. a 12. kapitola

25. května 2009 v 20:02 |  Minulost nezměníš - HP
Přináším rovnou dvě kapitoly, protože jedna z nich je krátká!

Kapitola jedenáctá
Když se druhého dne Ginny probudila, hodiny ukazovaly půl jedenácté. Dneska měla až noční, takže, proč si trochu nepřispat, že? Udělala čaj, jak pro sebe tak i pro Lily a šla se kouknout, jestli nepřišla pošta. A taky že jo. Na zemi ležel jeden dopis. Ginny ho otevřela a začala si šeptem číst.
"Milá Ginny a Lily,
Zveme Vás na Harryho narozeninovou oslavu v Doupěti (jestli to teda Lily povolí, když je její). Budeme moc rádi, když přijdete. Klidně i bez dárků. Vždyť znáš Harryho. Oslava se bude konat za šest dní - přesně na Harryho narozeniny. Moc tě prosím přijď!
Hermiona a Ron
Weasley"
To má zrovna Lily narozeniny a já jsem jí slíbila, že půjdeme do té pizzerie. Nějak jí to vysvětlím a pizzu si objednáme domů, pomyslela si Ginny, když se za ní ozvalo ospalé "Dobré, mami" "Dobré, zlatíčko. Čaj máš v kuchyni" "Díky. Co to máš?" ukázala Lily rukou na dopis, co držela v ruce. Giny na chvíli zaváhala, ale nakonec jí dopis podala a řekla jí její plán. "Klidně" řekla Lily. Spíš si dělala problémy se svou matkou, než se sebou. "A co ty? Zvládneš to?" "No, jasně že jo" a podala před svou dceru topinku namazanou máslem a marmeládou. "Díky". "Nemáš zač zlatíčko" odpověděla Ginny. "Co mu koupíme?" zeptala se zvědavě Lily. "Netuším. A co bys chtěla koupit ty?" "Tu knížku o famfrpále. Na tu jak jsme se dívali." "Dobře. A koupíme rovnou jednu i Harrymu, ju?" "Jasně" Zbytek dne prožili v pohodě. Lily měla zase trénink, takže Ginny měla čas udělat všechny domácí práce. Když Lily přišla z tréninku, šli nakupovat, nějaké to oblečení na sebe. Zbytek dne prožili ve srandě a v pohodě.
Harry byl už dávno v práci. Seděl nad nějakými papíry. Stoupnul a začal se procházet po své kanceláři. Někdo zaťukal. "Promiňte pane Pottere, ale přišel Vám dopis." Mladík podal Harrymu dopis, rozloučil se a odešel. Když se Harry na dopis podíval, poznal Janenino písmo. Rychle ho otevřel. Bylo to pozvání na rande, tentokrát i s datem, časem a místem, kde se mají setkat. Harry mu poskočilo srdce. Měli se setkat už za dva dny. Strašně se těšil. A zase si nevpomněl ani na Lily a ani na Ginny.

Kapitola dvanáctá
Uběhlo šest dní a Lily a Ginny se chystaly na oslavu do Doupěte. "Co si mám vzít na sebe?" začala být značně nervózní Lily, která byla pořád jen v ručníku, stála před svým šatníkem a za půl hodiny měly být na místě. Ginny měla na sobě bílé tričko a na něm oranžovou košili a rifle. "Ukaž, já ti pomůžu" řekla a stoupla si vedle své dcery a společně vybíraly. Nakonec vybraly červené sportovní dres s číslem 5 a na zádech napsáno Weasley, který Lily používala na tréninku, rifle a červené conversky. Vlasy si nechala jako vždy rozpuštěné a uvázala si ještě červený šátek. "Jsem nevěděla, že máš tak velký šatník" řekla Ginny své dceři. "To víš, no. V Paříži jsou strašně levní, takže jsem si vždycky, když jsem šla do města, něco koupila." Řekla s úsměvem na tváři. "A mě si nikdy nic nekoupila" odpověděla ji naštvaně její matka. "Tak se omlouvám, no. Až příště půjdu do města, něco ti koupím, ju?" "Tě miluju, zlatíčko" řekla teď už s velkým úsměvem na tváři Ginny. "Tak pojď nebo přijdem pozdě" Ginny vzala zabalený dárek a vyšly na ulici, Lily se chytla matčiny paže a přemístily se. Objevily se před Doupětem. Ginny váhavě zaklepala. Přišla jim otevřít Mia, která byla oblečená v krásných zelených šatech. "Ahoj!" usmála se na ně a pozvala je dál. V obýváku seděl Ron, který byl oblečený v bílé košili a v riflích. "Ahoj Rone" pozdravila Ginny svého bratra a políbila ho na tvář. "Čau strýčku! Jak je?" zeptala se s úsměvem Lily. "Jo jde to" řekl nervózně Ron, asi nečekal, že se ho Lily takhle přepadově zeptá. "Kdo je všechno pozvanej?" zeptala se s úsměvem Ginny. "No vy dvě, pak Fred a Lenka a pár Harryho kamarádů z práce." Odpověděla Mia. "Skvělý. Jo my budeme muset odejít trochu dřív." Řekla Ginny. "A pročpak?" zeptala se Hermiona. "No, s Lily chceme její narozeniny oslavit doma sami dvě" řekla Ginny. Ron a Mia vyvalili oči. "Ty máš narozeniny?"zeptal se Ron Lily. "Jo. Dneska mi je patnáct." "Tak všechno nejlepší" řekli unisono manželé. "Komu to přejete?" ozvala se za nimi. "Ahoj Harry! Představ si! Lily má dneska své patnáctiny!" řekla Hermiona nadšeně. Harry vyvalil oči na Miu, pak na Ginny a pak na Lily. Lily natáhla k Harrymu ruku a řekla "Všechno nejlepší tati" Harry ji jemně ruku stiskl a řekl "Všechno nejlepší Lily" "Díky" Pak k Harrymu přišla Ginny, která mu popřála a dala jemný polibek na tvář a podala mu dárek, který mu s Lily společně koupily. "Díky" hlesl. Za chvíli přišli všichni hosté. Oslava byla skvělá. Ginny se na chvíli chtěla vytratit a udělala to tak šikovně, že si ji nikdo nevšiml. Za chvilku chtěly s Lily jít domů a chtěla se ještě stihnout podívat do svého starého pokoje. Otevřela dveře do svého pokoje a lekla se, když uviděla mužskou postavu stojící u okna. "Ahoj Ginny" hlesl Harry. "Ahoj. Můžu?" pozdravila a zeptala se. Harry se pousmál. "Vždyť tohle je tvůj pokoj" "No řekněme, že byl. Teď tohle všechno patří Lily. Nemůžu uvěřit, že jí je už patnáct let. Mě tím pádem bude třicet dva. Díky Lily si uvědomuji jak stárnu. Pamatuji si na její první narozeniny. A na její radostný úsměv, když jí přišel dopis z Krásnohůlek. Je to strašný jak strárnem. Za dva roky už bude dospělá. Ach bože, bože." "Škoda, že jsem u toho nemohl být. Strašně mě to mrzí. Kdybych neudělal tu chybu" "Kdyby nebyly by chyby a taky. Minulost nezměníš" "Jo, máš pravdu" Chvíli bylo ticho. Pak se ozval Harry. "Omlouvám se. Za to co jsem udělal. Byla to strašná chyba." Hlesl. "Chybami se člověk učí." Ginny se koukla na hodina a zhrozila se. "Promiň, ale musíme jít. S Lily si chceme objednat domů pizzu a u toho si pustíme nějaký film" Harry jemně kývl. "Můžu se někdy stavit?" zeptal se. "Jasně" usmála se Ginny. "Měj se a pěkné narozeniny." "Díky." Ginny Harryho jemně objala. "Nemáš zač. To já děkuju" "Za co?" "Za Lily" usmála se tajemně a políbila ho na tvář. Otočila se a odešla z pokoje. Harry se usmál. Vzpomněl si na Jane a měl pocit, jako by jí podváděl. Zavrtěl hlavou, aby zahnal myšlenky.
Holky si objednaly svou oblíbenou pizzu, zapnuly si film Titanic, u kterého se rozplakaly, pak si pustily Johnyho Englishe, u kterého zase plakaly smíchem. "Všechno nejlepší zlatíčko." Šeptla své dceři. "Díky" Ginny dala Lily polibek do vlasů. Spát šly kolem jedenácté večer.
Když se druhého dne Lily probudila, bylo deset hodin. Dala si župan a šla se podívat do kuchyně. Tam našla vzkaz, že byla zavolána do nemocnice a že pak má odpolední, a tím pádem přijde kolem osmé. Celej den bez dohledu pomyslela si. Jupí! Oblékla se a rozhodla se, že zajde za Harrym. Cestu na ministerstvo už znala poměrně dobře. Když došla na ministerstvo, potkala Miu a Rona a zeptala se jich jak dojít za Harrym do kaceláře. Když přišla k Harryho kanceláři, ani nezaklepala a vtrhla dovnitř. To však neměla dělat. Harry se tam právě líbal s nějakou hnědovláskou s blonďatým melírem. "Ehm, ehm" odkašlala si zamračená Lily. Líbající se pár od sebe rychle oskočil. "Nazdárek Harry" Ten zjevně byl v rozpacích. "Ahoj Lily. Co tu děláš?" "To se nemůžu podívat za vlastním otcem?" udivila se Lily. Harry na poslední slovo zakašlal. Lily se zamračila a větu zopakovala. "To je tvoje dcera?" zeptala se hnědovláska "Hm ..jo" "Jsem Lily a vy?" "Jane. Nevěděl jsem, že Harry má dceru." To je ta, se kterou podvedl mamku! Pomyslela si Lily. "To on taky před asi měsícem nevěděl, že jo, Harry?" "No, jo". "Tak vidíte" usmála se Lily. "Víš co, Harry, radši půjdu" řekla Jane. "Měj se" řekl Harry a políbil Jane. Když odešla, Lily se na Harryho zamračila. "Co je?" zeptal se Harry nervózně. "Takže, ty se vyspíš s mou matkou a pak si začneš chodit se ženskou, se kterou si podvedl ženu, se kterou jsi nedávno spal? To mu, se u nás ve Francii říká, že jsi sukničkář" vyprskla na něj Lily. "A ještě se ptáš co je? Proč jsi teda s mou matkou spal, no?" "Nevím" hlesl Harry. "Tak ty nevíš? Ona tě pořád miluje a ty nevíš?!" "Cože mě?" zeptal se Harry zvědavě a zděšeně. Lily vyvalila oči a chytla se za pusu. "Krucinál! To jsem neměla říkat" "Cože mě? Zeptal se Harry ještě jednou. "Miluje" hlesla Lily. "Jak to víš?" "Sama jsem se ji na to zeptala." "A proč mi to neřekla?" "Jó, jasně. Ona za tebou jen tak přijde, řekne ti, že tě miluje, ty ji poděkuješ a ona odejde, nebo jak sis to představoval?" řekla ironicky Lily. "Máš pravdu" "Víš co? Zapomeň na to, co jsem ti řekla, ju?" "To nepůjde" zavrtěl hlavou Harry. "Co si mi to vůbec chtěla?" "Jó, mamka má dneska celej den práci, tak nechtěl bys jít na oběd?" "Strašně rád, třeba z tebe ještě něco dostanu" pousmál se Harry. "HAHA" řekla Lily a udělala na svého otce obličej. Při obědě probírali všechno možné i nemožné. O Francii, o famfrpálu, o Ginny atd.
Ginny a její kolegyně a kamarádky Emma a Emily byly na záchodě. "Za chvilku už bude. Neboj" řekla černovláska zrzce. "Já se nebojím" hlesla Ginny. Hnědovláska se koukla na hodinky. "Už" Ginny se začaly potit dlaně. "Tak co?" zeptala se potichu Emily. "Jo negativní" "Vážně?" "Jo" Ginny začala plakat. "Jak mi může chybět něco, co jsem neměla?" řekla Ginny. "Pojď sem" řekla Emma a objala svou kamarádku. "Je pozitivní" řekla Emily. "Cože?" vyhrkla Ginny a Emma. "Je pozitivní, před tím jsem si dělala legraci. Ginny se chytla za pusu. "Já budu mít mimčo!" řekla radostně Ginny. "Pojďte ke mně" a všechny tři tam stály v objetí. Emily se odlepila. "A kdo je otec?" "Ještě není správný čas" řekla a zase se objímaly. "Jak to řekneš Lily?" "Řeknu jí to na tom zápase" "A otci? Neuděláš doufám stejnou chybu jako tenkrát, že ne?" zeptala se zvědavě Emma. "Neboj, tomu to snad nějak řeknu" řekla Ginny a začala se modlit, aby vše tentokrát vyšlo.

7. část

25. května 2009 v 19:58 | Mary |  Válka vs láska
Takže přináším další část. Omlouvám se, ale je trochu kratší

"Máš taky hlad, jako já?" zeptala se Mary večer. "Jo, ale už je dávno po večeři." řekl Jack. "No a co?" odpověděla mu Mary s ďábelským úsměvem. "Kde je jídelna?" "Proč jídelna?" "No,…kde je jídelna, bude i kuchyň." Jack se usmál. "Tak pojď." Šeptl Mary do ucha, které ji políbil. Ta se mile usmála. Po pár minutách našli jídelnu a kuchyň. "Tak co si dáš?" zeptala se Mary, když našla jídlo. "Co nabízíte?" zeptal se s úsměvem Jack. "Vše na co si vzpomenete." mrkla na něj Mary. "Tím pádem chci jen a jen vás." Mary se usmála a otočila ke kuchyňské lince. Jack k ní pomalu přišel a objal ji kolem pasu, opřel si hlavu o její rameno. "Budeš mi chybět." hlesl potichu. "Ty mně taky." podala mu chleba namazaný máslem a otočila se k němu čelem. Kousl si do chleba. "Nevydržím to tu bez tebe." "Napíšu ti. A sám tam jednou půjdeš. To bylo daný." Sedla si na linku. Objali se. "Slib mi, že se ti nic nestane." řekla Mary. "Slibuji. A ty mi to taky slib." Odtáhli se od sebe. Plakala. "Slibuji." řekla Mary a políbila ho. Polibek po chvíli ukončila. Opřeli se o čela a dívali si do očí. Utřel jí slzy. "Neplakej!" Mary stekla další slza. "Nebuď smutná, že to končí. Buď ráda, že se to stalo." Usmála se. "Určitě se setkáme až to skončí." "Najdu si tě." šeptla Mary. "A já tebe." "Navždy tě budu milovat." Řekli unisono. Oba se rozesmáli. "Budu muset jít. Musím si zabalit." "Vážně? A nemohl bych ti nějak pomoct?" Když budeš chtít. Ale moc toho nemám." "To mi nijak nevadí." šeptl a políbil ji.
"V kolik odjíždíš?" zeptal se Jack Mary, když dobalili. "Po snídani." řekla. Jack k ní přistoupil a objal ji kolem pasu. Ona ho objala kolem krku. "Napíšu ti hned jak dorazíme na místo." šeptla. Opřela si hlavu o jeho hrudník. "Budeš mi chybět." "Ty mně taky." "Miluji tě." řekli unisono. Mary zvedla hlavu. Chvíli jen tak stáli a dívali se navzájem do očí. Pak ji jemně políbil. "Musíš už jít. Uvidíme se ještě na snídani." "Dobře. Tak…dobrou noc." šeptl. A políbil ji na čelo a odešel.
Mary stála v jídelně s tácem a hledala volné místo. "Pojďte si sednout k nám, poručíku." Řekl McCartney. Mary se otočila. Vedle Petera stál Jack. "Děkuji, pane McCartney." "Nemáte zač, madam." Mary si nervózně přisedla vedle Jacka. Ten se na ni mile usmál. "Dělejte, jako že tu nejsem." "Ale ne, proč bychom to dělali?" řekl Peter. Tak si povídali asi čtvrt hodiny, když se za nimi ozvalo: "Madam, přišel Vám telegram." "Děkuji. A od koho je?" "Z ministerstva války, madam." "Děkuji, desátníku." řekla Mary. Jack si všiml, že Mary znervózněla. Ta už četla telegram. Jack si všiml, že se jí začali klepat ruce. "Děje se něco?" Mary se koukla Jackovi do očí. Musela mu to říct. "Jo, děje. Musíme jet už za tři dny." "Cože?" "Jo." Mary vstala. "Počkej…te." řekl Jack. "Co se to děje?" zeptal se Peter zvědavě. Jack ho chytil za ruku a šel za Mary. "Pojď k nám." Šeptl Jack Mary. Ta jen přikývla. Když došli do jejich pokoje, Peter spustil. "Mezi vámi něco je?" Mary se koukla na Jacka. Pak kývla. "Jo je, bylo a bude. Ale prosím, mlčte o tom." "Jo, kámo? Moc by jsi nám s tím pomohl." přidal se Jack. Peter se koukl na oba dva. "No tak jo, ale jen, že jsi to ty, Jacku." "Díky, kámo! Necháš nás o samotě?" "Jasně." řekl a odešel z pokoje. Mary se vrhla do Jackovi náruče. "Co se děje, zlato?" zeptal se tiše. "Musíme jet už za tři dny." "Jak to?" "jedna rota tam padla, jen pár zdravotníků tam zůstalo. Musíme jim pomoct." "Nepustím tě." hlesl Jack a ještě těsněji ji k sobě přitiskl. "Když tam zemřeli oni, tak ty tam taky můžeš zemřít." "Musím tam jít." šeptla. Takhle tam stáli asi půl hodiny. "Musím jet." Políbili se. "Já tam s tebou nepůjdu." "Dobře. Tak…se měj." Koukla se mu do očí. Měl v nich smutek. "Drž se!" "Ty taky!" Naposled se políbili a ona odešla.

Půlnoc

15. května 2009 v 18:20 | Mary |  Jednorázovky - HP
Tak, přináším první jednorázovku na téma Hp. Možná na dlouho poslední. Je o Jamesi a Lily.

Půlnoc

Hl. postavy: Lily Evansová, James Potter
Vedl. Postavy: Sirius Black

Pro Věrku, Hanku a Lejnu
Doufám, že se Vám to líbilo
Od vaší
Máni
Marie Odehnalová

Hodiny odbíjely půlnoc. Zrzavá, asi sedmnáctiletá dívka plakala. Šla bosa po holé, studené zemi. Nechápala se. Šest let ho nenáviděla a teď se do něj zamilovat. Proboha, proč? Nenávidím se, řekla si v duchu a větu nakonec vyřvala. Neměla už žádnou sílu. Už dva dny nic nejedla a ani moc nepila. Buď byla v knihovně, nebo ve svém pokoji. Nemohla a ani nechtěla ho vidět s ní. Zakopla. Krásné zrzavé vlasy ji spadly do tváře. Slzy kapaly na zem.

Před dvěma dny
Lily vešla se svojí kamarádkou Katie do Velké Síně na snídani. Když ho spatřila, uhodila v ní. Držel se s havraspárskou, blonďatou dívku za ruce. Tu holku znala. Hrála za Havraspárskou kolej na postu střelkyně. Smál se s ní a něco ji zašeptal. Lucy, tak se jmenovala, zčervenala a na Jamese se pousmála. Lily se otočila na podpatku a utekla pryč. Nemohla ho vidět s jinou. Bolelo ji z toho srdce. Ještě než utekla, James si ji všiml. V jejích zelených očích viděl bolest. A to ho zarazilo.
Bylo po vyučování a Lily se dařilo vyhýbat černovlasému brýlatému chlapci, skoro muži. Vešla do svého pokoje, kde na ni čekala její kamarádka. "Co se ti stalo?" zeptala se hnědovláska starostlivě. "Nic se nestalo, Katie" odpověděla zrzka. "Nejsem slepá ani hloupá" řekla naštvaně Katie. "Zamilovala jsem se do něj!!" "Do koho?" "Do Jamese." "No to je gól!" "Já vím. Ale co mi na něm tak vydilo, se mi na něm líbí. A teď jsem u něj ztratila šanci. Co mám dělat Katie?" "Jo, to kdybych věděla." Lily si lehla do své postele z nebesy a zatáhla si závěsy.

Včera
Lily seděla opřená o strom a měla zavřené oči. Přemýšlela. O něm,o sobě, o budoucnosti, minulosti. A hlavně. O svých chybách. Kdyby si dřív uvědomila, jaký doopravdy je. Jak je hezký. Jenže. Kdyby, chyby. A taky že jo. Ona je zářnej příklad. "Nazdar Evansová" ozval se jeho hlas nad ní. Ta sebou trhla. "Už dlouho jsem tě neviděl ve Velké síni a to znamená, že jsi nic nejedla" usmál se na ni tím nejkouzelnějším úsměvem. Lily zatřepala hlavou a pak odpověděla: "Co tě to zajímá, Pottere?!" rychle vstala, posbírala knihy a utekla do hradu.

Součastnost
Muž s černými delšími vlasy se toulal po chodbách. Šel právě z kuchyně a myšlenky mu lítaly sem a tam. Zašel za roh a tam si všiml dívky, sedící na zemi s uplakanými oči. Sirius v té pobledlé dívce poznal Lily. Rozeběhl se k ní a pomohl ji na nohy. "Co tu děláš, Evansová?" zeptal se tiše Sirius. "Black?" udivila se prve a pak se znova zhroutila na zem. Sirius si k ní nervózně přisedl. "Jsem blbá, Siriusi." Ten sebou trhl. Nikdy mu neřekla jménem. "Co se stalo?" "Zamilovala jsem se do Jamese" hlesla tiše Lily. Sirius nemohl uvěřit vlastním uším. Lily, že se zamilovala do jeho nejlepšího kámoše? Ta Lily Evansová , která Jamese Pottera vždy odmítala, se do něj zamilovala. "Nemůžeš tomu uvěřit, co? To Katie taky ne." Pousmála se zrzka. Hned na to, ale posmutněla. "Teď však chodí s tou havraspárkou. Už u něj nemám šanci." "To se pleteš, Lily" řekl Sirius. Cítil tak trochu vinu. To on poradil Dvanácterákovi, aby si našel jinou. Lily se na něj zvědavě podívala. "Pořád na tebe myslí. Víš co? Nech tomu volnej průběch, jo?" Lily jen přikývla. Sirius ji pomohl na nohy a společně šli na svou kolej.

Druhý den
Lily šla po dlouhé době zase do Velké síně se nasnídat. Na Jamese ani koutkem oka nepohlédla. Jamese to překvapilo. Čekal tam na Siriuse. Když se kouknul ke dveřím síně, uviděl ho. Měl jako vždy široký úsměv a místo aby si to mířil k Jamesovi, si to mířil k Lily. To ho zarazilo. Sirius něco zašeptal Lily a ta pohlédla na Jamese a pak jemně kývla. James se zamračil. Co to má znamenat? Pomyslel si James naštvaně. Když k němu pak Sirius přišel, ani ho nepozdravil. "Co se děje, brácho?" zeptal se zvědavě Sirius. "Od kdy se bavíš s Lily?" vybafl na něj James. "Jóó, tohle ty myslíš!" a sdělil mu včerejší večerní rozhovor. "Děláš si srandu?" řekl James, když mu jeho nejlepší kamarád dopověděl, co se stalo. "Kámo, řeknu ti, že by to byl blbej vtip. Radím ti, něco s tím udělej" odpověděl Tichošlápek. James se zamyslel. "Ale co?" "Jó, to kdybych věděl" a odešli na hodinu.
Brýlatý mladík čekal, až skončí poslední hodina, na kterou on nechodil. Věštění z čísel. Zazvonilo. Poskočilo mu srdce a začal být nervózní. Nevěděl, co jí má říct. Když už se začínaly otevírat dveře, zalezl do malého výklenku. Čekal až, ona vyjde. Když už přešla výklenek, kde byl skovanej, vyšel tiše ze svého úkrytu. Zatáhl ji za ruku a druhou ji zacpal pusu. Lily jen vyvalila oči. Na víc se nezmohla. Poznala jen to, že je to muž. Počkat, tu vůni znám! Pomyslela se Lily. Osoba ji zatáhla do nějakého tmavého výklenku. Nakonec ji sundal ruku s pusy. Lily se otočila a chtěla na osobu začít křičet. Ale pak zjistila, kdo to je. Dívaly se na ni ty nejhezčí čokoládové oči. "Co to děláš?" zeptala se ho. "Musíme si promluvit." Řekl jemně, až se Lily začaly podlamovat kolena. Radši se opřela o zeď. "Musíme si promluvit" zopakoval James klidně. "A o čem?" zeptala se zvědavě. "O nás." Lily nechápala. "Jako proč?" James nevěděl co má na to říct. "No, prostě…o nás. O našich citech. K sobě" Lily pořád nechápala. "A to jako proč?" "No, protože něco k sobě cítíme." "Jo a proto máš jinou, co?" "Cože?" "Víš co? Jdu pryč!" "Nechoď, Lily. Aspoň mě vyslechni!" "Nikdy!" A utekla s pláčem pryč a Jamese tam nechala nechápavě stát.
Uběhl týden, kdy se James snažil promluvit s Lily. Rozešel se s Lucy, ale Lily nic. Zase byla pobledlá, smutná. Nechápala se. Jamesovi se vyhýbala, jak to šlo.
Byl podzim, takže na ně učitelé tlačili s hromadou úkolů. Jen parta puberťáků se neučila. Poberti. Peter byl zřejmě v kuchyni, takže venku byli jen James, Sirius a Remus. Sirius najednou žďuchl do Jamese, který to nečekal a málem spadl. Koukl, kam se dívá Sirius a pousmál se. Pod stomem seděl Srabus. Než Remus stačil něco říct, byl Tichošlápek a Dvanácterák u Srabuse, který visel hlavou dolů. "Nech ho bejt, Pottere!" ozvalo se za jejich zády. James ten hlas znal. Byl její. Rychle se otočil a podíval se do jejích zelených očí. Zrušil kouzlo. Snape se postavil na nohy. "Nemusí mi pomáhat nějaká mudlovská šmejdka!" James a Sirius zamířili na Snapea hůlkami. "To odvoláš!" vyhrkli naráz. Oba nesnášeli, když tohle někdo řekl. Snape zavrtěl hlavou. "Odvoláš" řekli znovu a oba své hůlky přiblížili k němu. "Nechto ho bejt, kluci" hlesla, otočila se a utekla do hradu. James viděl v jejích očích bolest. Oba sklonili hůlky a odešli do hradu.
Chýlilo se k půlnoci a on ne a ne usnout. Na konec vylezl s krásně zahřáté postele a šel do společensky. Tak jak byl. Na sově měl jen tepláky. Když došel do společensky, všiml si, že někdo sedí naproti krbu a dívá se do ohně. Po chvíli pozorování poznal, že je to Lily. Potichu k ní došel. "Můžu si přisednout?" zeptal se tiše a zároveň jemně James. Lily sebou trhla. Kývla. James si všiml, že pláče. "Myslíš na dnešní odpoledne?" Znovu jen kývla. "Mám pocit, že jsem nepatřím" hlesla a jedna zabloudilá slzy ji stekla po tváři. "Co to prosím tě říkáš? Ty že sem nepatříš?! To je největší blbost, co jsem slyšel! A věř, já jich slyšel hodně!" Lily se musela pousmát. "Vždyť si nejchytřejší z celý školy. Ty jsem patříš." Řekl James, který si všiml malého úsměvu na její tváři a pokračoval. "Od koho bychom si opisovali úkoly, eseje a všechno ostatní? Co bychom bez tebe dělali. Co bych dělal, kdyby si tu nebyla?" poslední větu řekl šeptem, avšak v prázdné místnosti, kde plápolá a někdy praskne oheň, to šlo krásně slyšet. James se díval na zem, zatímco Lily na něj. Viděla v jeho očích bolest, smutek, tíhu, kterou mu způsobila ona. "Díky" usmála se na něj, když zvedl hlavu. "Nemáš za co. Vždyť jsem řekl pravdu." "Ale od tebe zní strašně hezky. Všechno od tebe zní hezky" řekla potichu Lily. Začala se k němu pomalu a nejistě přibližovat. James si toho všiml. Ten se přibližoval o trochu rychleji. "Ach Bože. Je tak pěknej!" pomyslela si. Byli od sebe jen pár centimetrů. James to už nemohl vydržet. Malíčkem odhrnul neposlušný pramínek jejich vlasů a dal ji za ucho. Lily sebou jemně otřásla, když ucítila dotyk jeho kůže na té své. Už to nemohl vydržet. Chytl její obličej do svých dlaní a políbil ji. Sklouzli na zem. Prve jen její rty laskal. Když se však váhavě dotkla jeho holé hrudi, začal ji líbat vášnivěji. Kdy už oba cítili, že by zašli mnohem dál, Lily se od něj odtrhla. Zrychleně dýchla, ale na tváři měla krásnej úsměv. James se na ni taky usmál. "Teď mi už neutečete, slečno Evansová" řekl a oba se nahlas rozesmáli.
Příští ráno všechny překvapili. James a Lily seděli vedle sebe, nohy pod stolem měli propletené. Společně se smáli, navzájem si dávali jídlo, líbali se, milovali se.

Konec


10. kapitola

15. května 2009 v 18:13 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Přináším další kapitolu.

Kapitola desátá
Když si Harry uklízel věci do své tašky a kontroloval, jestli má všechno, všiml si, že na okně sedí krásná sova sněžná s dopisem na nožce. Když dopis sundával, všiml si, že sova má na noze kroužek na kterém bylo napsáno Hedvika. Na chvíli si vzpomněl na svou Hedviku, ale pak ho napadlo, že to zřejmě bude sova Lily. A nespletl se.
Milý Harry,
Úplně jsem na to zapomněla, jak jsem spěchala, ale chci tě jen o jedno požádat. Neříkej mamce, že jsem za tebou byla. Už teď má dost věcí na práci a já dost problémů. Taky tě chci pozvat na zápas, který budem hrát za třináct dní. Moc ráda bych tě tam viděla, protože mamka mi pořád říká, že to sportovní nadání mám spíše po tobě. Moc tě prosím, přijď. Bude to můj první zápas tady v Anglii v anglickém týmu.
Tvá dcera
Lily
Harry se pousmál. Jak dlouho neviděl někoho hrát famfrpál a taky dlouho neseděl na koštěti. A teď uvidí hrát svou vlastní dceru. Už teď se těšil. Začal hledat pergamen, brkem a inkoust, aby Lily odepsal. Když vše potřebné našel, usedl za svůj stůl a napsal své dceři dopis. Když se na dopis koukl ještě jednou, podíval se na poslední tři slova. Tvá dcera Lily, pomyslel si a musel se pousmát. Dopis poslal po Hedvice.
Když černovlasý muž vycházel z ministerstva, ozvalo se za jeho zády "Počkej Harry" a muž poznal podle hlasu, že je to Jane. "Můžu tě doprovodit domů?" zeptala se mile. "A od kdy doprovázejí ženy muže?" zeptal se Harry Jane. "Od té doby, co jsem se narodila" odpověděla hnědovlasá žena s černýma očima. Tak šli celou cestu. Bavili se o všem možným a nemožným. Když došli k Harrymu bytu zeptala se Jane. "Nechtěl by sis někdy vyjít?" "Ale jo, rád. Tak mi napiš kdy a kde, jo?" rozloučil se s Jane a dal ji jemnou pusu na tvář. Jane se trochu začervenala a odpověděla "Jasně. Tak se měj." "Ty taky" a mile se na ni usmál. V tu chvíli si vůbec nevzpomněla ani na Lily, ani na Ginny.
Dívka se zrzavými vlasy, které měla stažené do culíku (Jak se mi to povedlo? Pomyslela si, když ho udělala), netrpělivě čekala u okna na svou sovu Hedviku. Když se asi už po milionté koukla z okna, zaradovala se. Musim to stihnout přečíst, než přijde mamka řekla si Lily to by zase bylo, ,kdo ti to píše' a ,co ti chce' pomyslela si. Rychle sundala dopis z nožky, Hedviku pochválila a dala ji misku s vodou.
Ahoj Lily,
neboj se, Ginny nic neřeknu. Budu jako hrob. A co se týká zápasu. Strašně rád přijdu. Famfrpál jsem neviděl hrát už pěkně dlouho a rád se přijdu podívat na svou dceru, jak hraje. Stejně si myslím, že už jsem pozvanej. Teta Mia a strýček Ron mě zvali. Takže se můžeš těšit i na ně.
Tvůj taťka
Harry
Lily se musela usmát nad posledními třemi slovy. Znělo a vypadalo to hezky. Konečně mám taťku řekla si v duchu. A na zápase bude i teta a strýček. To bude super. Konečně bude mít v hledišti nejen mamku, ale i taťku, tetu a strýčka. Lily skovala dopis pod postel, kde bylo uvolněné prkno v podlaze, aby jej nikdo nenašel. Dala si MP3 a začal číst nějakou bichli do školy. Do knížky se tak vžila, že si ani nevšimla, že přišla Ginny domů. Ta to už znala. Tu MP3 jsem ji neměla kupovat. Šla potichu jako myška a pak zaklepala své dceři na rameno, která se lekla. Jako vždy. Ginny se začala řechtat na celý byt. Lily se prve zatvářila naštvaně a pak povolila, když se koukla na svou matku, jak se směje. "Ty se snad vždycky lekneš" řekla Ginny, když chytla dech. "No a co?! Jo a taky tě zase ráda vidim" řekla její dcera. "Ahoj zlatíčko" pozdravila Lily a vlepila ji pusu do vlasů. "Ahoj mami. Co bude na večeři?" "Tebe zajímá jenom jídlo, co?" urazila se naoko Ginny. "Tak promiň, no, ale už mám docela hlad" "Co sis udělal na oběd?" zeptala se starostlivě matka své dcery, když slyšela, že má hlad. Jo, zřejmě to máme v genech, pomyslela si Ginny a hned si vzpomněla na svého bratra Rona, který měl pořád hlad a musela se pousmát. "Objednala jsem si pizzu z té restaurace na rohu." "To jsem si mohla myslet" řekla Ginny a šla do kuchyně, aby přichystala večeři. "Udělám palačinky, stačí?" "Jo, už dlouho jsem je neměla. Nechceš pomoct?" "To bys byla hodná, zlatíčko" "Dobře, hned tam jsem" řekla Lily, vypnula MP3 a běžela do kuchyně pomoct Ginny. "Na co vlastně šetříš ty peníze z brigády?" zeptala se matka své dcery. "Na nové chrániče na ruce a taky na soupravu na čištění košťat" odpověděla. Při chystání a u večeře probraly, vše co za dnešní den prožily. "Koho si bereš jako doprovod na ten zápas" zeptala se Lily zvědavě, když sklízely ze stolu. "Susie, jako vždy" Lily si v duchu oddechla. Kdyby tam šla s nějakým chlapem, ztratila by šanci, že se dají někdy Harry a Ginny dohromady. To však Lily netušila jednu věc - Susie kamarádí také s Jane, která chodila (chodí) s Harrym, a že Susie zná Harryho. "Proč se ptáš, zlatíčko?" "Ale, jen tak" Večer si pustily svůj oblíbený film Pomáda (při některých písničkách zpívaly a při závěrečné písničce dokonce tancovaly) a jedli u toho popcorn. Spát šli hodně pozdě, ale zato v dobré náladě.


Koho si mám vybrat? 3. část (poslední)

10. května 2009 v 8:21 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Tak Vám přináším poslední část povídky Koho si mám vybrat. Snad se líbila.

Uběhl týden. Ve škole si zvykla a našla si kamarády. A scházela se jak s Dárečkem, tak i s Fridolínem. Líbilo se jí, že o ni mají zájem dva kluci. Vychutnávala si to. Ani ji nenapadlo, že to někdy může prasknout. Ale mělo. Procházela se s Fridolínem po parku. Drželi se za ruce. Něčemu se smála. "Mílo?" ozvalo se za ní. Její smích skončil a vyděšeně se otočila. Stál tam Dáreček. Nervózně polkla. Nemohl uvěřit svým očím. Holka, do které se zamiloval si po parku chodí s jiným klukem a ještě se s ním směje? Otočil se a chtěl odejít. Zaslechl však její hlas a otočil se. Na tváři měl naštvaný, ale taky smutný obličej, které ho si všimla. Zavrtěl hlavou a odešel. Otočila se na Fridolína a začal na ni řvát. Chtěla mu to vysvětlit, vážně chtěla, ale nepustil ji ke slovu. Nakonec odešel. A Míla tam jen nevěřícně, avšak smutně stála a nevěděla co má dělat. Nakonec utekla domů.
"No tak! To bude dobrý!" utěšovali ji holky druhý den ve škole. Ona se zmohla jen na zavrtění hlavou. Nikdy nic nebude dobrý. Myslela jen na sebe a zapomněla na city dvou skvělých kluků. Zase začala plakat. Byla velká přestávka. Koho si mám vybrat? Pomyslela si a větu zamumlala tak, aby ji nikdo neslyšel. Jedna dívka ji však slyšela. "A kterého máš radši?" zeptala se Máňa. Podívala se na ni. Tahle dívka s brýlemi ji donutila se zamyslet, s kterým jí bylo líp. Jestli s Dárečkem nebo Fridolínem. Chvíli přemýšlela. S Dárečkem měli stejné zájmy, stejné oblíbené věci, skvěle se s ním povídalo, byl to skvělý společník. Dokázal vyslechnout lidi, když to potřebovali. Byl milý, společenský, inteligentní, usměvavý, prostě fajn kluk. Hodně měli společného. Zatím co s Fridolínem měli společnou jen to, že oba měli veřejné práce. Byl sice milý, ale na Dárečka neměl. "Dárečka" zašeptala. Koukla na Máňu, Zuzku a Lejnu, kteří si sedli kolem ní. "Díky holky" řekla Míla a usmála se. Tři holky ji úsměvem oplatili. Utřela slzy a stoupla si. "A teď musím jít" řekla. "Co blbneš? Máme ještě čtyři hodiny" řekla Zuzka. Míla jen pokrčila rameny. Doma řekne taťkovi, ať ji napíše omluvenku, nějak se vykroutí. Sbalila si rychle věci, rozloučila se s holkama a běžela do šatny. Rychle se oblíkla a obula a běžela za Dárečkem. Slyšela, že je nemocnej, takže bude zřejmě doma. U hlavních dveří narazila do Pacala. Hned se začal ptát kam jde atd. protočila oči v sloup. "Domů" odpověděla klidně. "Tak domů? A máš omluvenku?" zeptal se Pacal S klidem řekla, že ne. Ředitel se zjevně naštval. "Tak pojď, půjdeme do ředitelny" řekl. Míla znovu protočila oči. Chvíli uvažovala i o tom, že by mu dala pěstí, ale rozmyslela si to. "Právě mi volal otec" řekla, protože se rozhodla trochu zalhat. "Něco si udělal"dodala, když Pacal zvedal obočí. "Jsem nejblíž, tak mě poprosil, jestli nemůžu přijít. Je to můj otec a já mu vyhověla. Mohu teda jít?" zeptala se. Přikývl. Usmála se, rozloučila se a běžela domů. Tátovi řekne, co se teď stalo. Pomůže jí. Věděla to. Teď však běžela k Božidarovi. Zběsila zazvonila. Ozvalo se zadrčení zvonku. Rychle si zavolala výtah. Ten však dlouho nejel a tak se rozhodla vyběhnou schody po vlastních. "Mílo?" řekl udiveně Božidar, když si všiml, kdo za ním přišel. "Co tu děláš?" "Musíme si promluvit" řekla těžce a držela se na prsou. Ty schody ji daly zabrat. "O čem?" řekl. "O nás" odpověděla mu. "Není o čem" řekl a začal být naštvaný. Zavřel dveře a otočil se. Chtěl si lehnout. Pak však uslyšel ránu na dveřích. Rychle je otevřel. Míla to nečekala a sklouzla na záda.Před chvíli se totiž o dveře opřela a sjela po nich k zemi. Tekly ji slzy. Překvapeně zamrkala. Rychle stoupla a otočila se na něj. Jeho obličej byl tak blízko. Stoupla si na špičky. Nečekaně ho políbila. Byl to jejich první polibek. Když si všiml, že její polibek obětuje, zaradovala se. Vjela svými dlaněmi do jeho krásných černých vlasů. On ji objal kolem pasu. Po chvíli se odtrhla. "Omlouvám se. Byla jsem hloupá. Omlouvám se" zašeptala. "Vše je odpuštěno" řekl s úsměvem a políbil ji. Taky se usmála. Dáreček ji pozval dál a prožili společně a krásně půl dne. Nejen půl dne, ale taky mnoho dalších let. Byli šťastni a zamilovaní. Co víc si ještě mohla přát? Měla kamarády a kluka. Třebíč se jí pomalu začala zamlouvat.

KONEC

9. kapitola

10. května 2009 v 8:15 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Další kapitola, v pořadí už 9.

Kapitola devátá
"Ahoj mami! Jsem doma!" zvolala Lily šťastně, dnešní trénink byl skvělý. Jenže žádný pozdrav se neozval. Lily dostala strach. Mamka se vždycky ozvala. "Mami?" Lily šla opatrně do kuchyně a nahlas si oddechla, když viděla svou matku s mokrými vlasy, jak seděla u velkého hrnka čaje. Se divim, že ji ty vlasy neuschly, když to je už přes pět hodiny co jsem odešla pomyslela si Lily, nalila si džus a přisedla si k matce. "Co se stalo?" zeptala se opatrně své matky. "Udělala jsem asi největší blbost kvůli které jsem šťastná" odpověděla se Ginny na otázku. "A jakou?" zeptala se potichu s jemností v hlase Lily. "Spala jsem s ním" hlesla Ginny. "S kým?" svraštila čelo Lily. Chvíli přemýšlela a když už Ginny otevírala pusu, aby jí odpověděla na otázku, Lily se chytla za pusu. "Ty si spala s Harrym!" "Jo a ani nevím jak se to stalo!" Lily objala svou matku, která to objetí obětovala. "Tak mi řekni, jak to všechno bylo" řekla Lily a najednou si uvědomila, že to s ní Ginny nemá lehký. Když vyslechla celý příběh, Lily se zeptala "Miluje tě?" "To kdybych věděla, ale nejhorší na tom je, že JÁ ho miluju!" "Víš co mami běž si lehnout, já ti tam přinesu večeři a brzo si lehneš, ju?" "Děkuji, zlatíčko" Lily se pousmála. Už to je zase její mamka.
"Vy jste spolu spali?" vyhrkla Hermiona. Harry a Mia seděli v kantýně nad šálky čaje a Harry ji vyprávěl, co se včera stalo. "Jo. Sám nevím jak k tomu došlo a teď se bojím co bude dál." "A řekneš to Ronovi?" "To taky netuším" "Víš ty vůbec něco?" zeptala se naštvaně Hermiona. "Harry, probuď se! Ginny je ženská, která má city a pokud vím, tak už jednou byla kvůli tobě na dně! Ještě dnes si pamatuju ten pláč, kterej vycházel z jejího pokoje, když jsi ji řekl, co se stalo! A druhého dne jsme našli jen dopis, ve kterým stálo, že musí odjet!" "Já vím Hermiono, uklidni se!" Harry hlasitě vzdychl. "Poraď prosím, co mám dělat?" "Jo to kdybych věděla, Harry!" Čaj pak klidně vypily, a když chtěli zaplatit, ozvalo se za nimi Lilyin rozzlobený hlas "Co jste to proboha dělali?". "Nechám Vás o samotě" řekla Mia a chtěla odejít. "Jen tu klidně zůstaň, teto! Ty to už určitě víš, co se včera stalo!" řekla Lily. Hermiona se zmohla jen na to, že si sedla na nejbližší židli. Sedla si rovně jako žehlicí prkno, nohy dala těsně k sobě a ruce do klína. Jako ve staré škole. "Lily, prosím, uklidni se!" "Já nebudu klidná! Ginny je moje matka, která mě porodila a vychovala. A co ty, no? Jenom si mě udělal, pak si něco provedl a nechal jsi ji na pokoji! To si říkáš táta?" hned jak to řekla se, chytla za pusu a zhroutila se na nejbližší židli. Seděla naproti Hermioně a vedle ní si sedl Harry. "Dáš si něco, Lily?" ozvalo se za nimi. Harry se otočil. Té dívce mohlo bát sotva dvacet, byla do bronzově opálená, měla hnědé kratší vlasy, modré oči, na sobě měla černé rifle a růžové triko s vyhrnutými rukávy po lokty. "Čau Katie. Jo dej mi velký hrnek ovocného čaje. Jo a kde si byla místo tréninku?" zeptala se Lily Katie. "Měla jsem rande, no a pak se mi nikam nechtělo, tak jsem zůstala doma. Ale pššt, kdyby něco, tak mi bylo blbě" mrkla Katie. Lily se pousmála. "Ty ji znáš?" zeptala se Hermiona. "Jo, je z týmu. Je jedna z nejlepších střelkyní" Pak nastalo dlouhé ticho. Katie mezitím přinesla Lily čaj a zeptala se Mii a Harryho, jestli něco taky nechtějí. Jen zavrtěly hlavami. "Ginny ti neřekla, co jsem tenkrát provedl?" zeptal se tiše Harry. "Ne, nechce o tom mluvit. Nikdy se o tom ani slovem nezmínila. O tobě mi řekla všechno na co jsem se zeptala, ale na tohle nikdy." "Vážně?" "Jo, prej o tom nedokáže mluvit. Prý ji to ještě bolí" Harry se při poslední větě zarazil. "Co jsi tehdy udělal?" zeptala se tiše Lily. Harry vzdychl. "Prve musíš vědět, že jsem byl mladý a hloupý a od života jsem si sliboval už jen dobro. Jenže jsem se zmínil. Když jsem jednoho dne oslavoval s kolegami v práci, pořádně jsem se opil. Druhý den jsem se probudil vedle mojí kolegyně, která tam byla poslední den. A mě došlo, že jsem s ní spal. Pak jsem se rozhodoval, jestli to Ginny říct nebo ne. Rozhodl jsem se jí to neříct, kdoví co jsem vlastně dělal. Jenže se to nějak dozvěděla. A zbytek už víš. S Jane jsem potom pár měsíců chodil, ale rozešel jsem se s ní" dořekl Harry svůj příběh. Lily se mu po celou tu dobu dívala do očí. Viděla v jeho očích bolest. "Proč teda mamka říká, že jste si navzájem zlomili srdce?" zeptala se zvědavě Lily. "Odešla bez rozloučení a taky, mi při hádce řekla pár hodně ošklivých věcí" "A ty se ji divíš?" řekla Lily. "Víš, že vůbec ne?" odpověděl ji Harry na otázku. "A je na to Ginny hodně špatně?" "Trochu, myslím, že na tom bývala i hůř" Lily koukla na hodina a zhrozila se. "Ježiš, to je tolik hodin?. Sorry, ale musím jít. Mějte se" hodila na stůl pár drobných. "Nech si je. Já to zaplatím" "Díky" řekla Lily a s úsměvem dodala "taťko". "To bylo poprvé, kdo mi někdo takhle řekl" řekl s udiveným a zároveň se šťastným výrazem Harry. "Vše je jednou poprvé, taťko" řekla Mia s úsměvem a začala se smát na celou kantýnu. Ta ke mně nepatří, pomyslel si Harry, když se pohledy stáčeli na ty dva. Raději rychle zaplatil a vyšel s kantýny. Hermionu tam nechal. Ta to zaregistrovala o pár minut později. Hej, kde je? Pomyslela si rychle a pak ji to docvaklo. A vyběhla z kantýny za Harrym.

6. část

10. května 2009 v 8:11 | Mary |  Válka vs láska
Takže je tu další část k Válce vs lásce. omlouvám see, minule byla trochu kratší.
Jo a abych nezapomněla, zase by měla být +15, ale zase na to peču.

"Můžou tě tam zabít!" "Dosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli." "Co jsi chtěl! Jestli tě tam zabijí, je to tvoje chyba!" řekla Betty a odešla z pokoje s prásknutím dveří. "Opravdu tam musíš?" zeptala se paní Capplingová. "Chci tam mami a taky tam půjdu." řekl Jack. Paní Capplingová se smutně podívala na svého syna a jemně ho objala. "Musíme si sednout a napsat co budeš potřebovat." Jack se na svou matku vděčně usmál. Pak si vzpomněl na Mary. Kdo ví jestli ji ještě uvidí. Vždyť se měl hlásit za necelý týden. Chtěl ji ještě vidět.
Uběhlo pár dní co Jackovi přišel dopis s povoláním do armády a Mary to zřejmě ještě nevěděla. Bál se jí to sdělit. Paní Capplingová si všimla, že Jacka něco trápí. "Jacku, co tě trápí?" Jack se na ni koukl. "Takže to na mě jde vidět?" pomyslel si a větu i řekl nahlas. "Hodně, zlatíčko. Tak řekni, co tě trápí?" Jack vzdychl. "Zamiloval jsem se. Do Mary." řekl Jack a poslední slovo šeptl. Paní Capplingová se na svého syna mile usmála a sedla si na pohovku. "Pojď sem." Jack si sedl vedle své matky, která ho objala kolem ramen. "A ty se bojíš jí to říct, že?" Ten jen přikývl. "Chlapče, ona to pochopí. Vždyť sama je v armádě. A když budete věřit, vaši lásku nic nezlomí. Musíte si věřit." Jack se zamyslel nad slovy své matky. Měla pravdu. Mary je taky v armádě a když tomu budou věřit, nic jim neublíží. "Válka versus láska." pomyslel si Jack a usmál se.
Byl slunečný den a brýlatý mladík seděl na své motorce uprostřed dvora kasáren. Usmál se. Byl tady. Dokázal to. I když to ještě neřekl Mary, byl tady. Doufal, že ji tady někde potká. I když byl v normálních kasárnách a ona ve zdravotnických.
Deset mužů stálo vedle sebe. "Kadeti, pozor!" Všech deset mužů se postavilo do pozoru. "Až skončí tento výcvik, budete mít už hodnost a svou rotu. Jo a abych nezapomněl, jsem desátník Black. U jednoho z vás budu mít rotu. A to s tím nejlepším."
Uběhl týden a Jack psal dopis domů. "Už jsi to slyšel?" zeptal se Jacka jeho kamarád Peter. "Ne. Co?" "Black nás dneska nebude mít." Jack se udivil. "A koho budeme mít?" "Někoho úplně cizího. Prý není ani z našich kasáren." "Tak na to jsem zvědavý, kdo to bude." "Jo, já taky." "Kluci, pojďte, už máme nástup." Jack hodil dopis do schránky a běžel se svým kamarádem na nástup. "Tak kde je? Už tu čekáme pět minut. Čas je drahocenný v téhle branži!" "To máte pravdu!" Všech deset mužů se otočilo. Stála tam brýlatá hnědovlasá dívka. Jack ji poznal. Byla to Mary. "Co tu chcete?" zeptal se Peter. "Zaskakuji za desátníka Blacka, pane…?" "McCartney, madam." "Vás si hned zapamatuji. Takže, jsem poručík Mary Johns, zdravotník, mám kótu 5, která vám možná bude zachraňovat život. Desátník Black si myslí a já s ním plně souhlasím, že se musíte naučit i něco jiného než střílet do lidí. A proto jsem tu dnes já!" Mary se koukla na všechny muže. Když se koukla na posledního, hodilo v ní. Stál tam Jack. Pak se usmála. "Splnil se mu sen." pomyslela si. Jack si jejího úsměvu všiml. Byl rád, že to pochopila. "Hlavně nezapomeňte, co budete dělat vy, budu i já. Takže si dáme kliky. Každý 40!" Když dodělali kliky, dali si volný běh kolem kasáren. "Až budete mít vlastní rotu, tak nezapomeňte, že jim pomůže, když vše budete dělat s nimi." "Jako proč, pane?" Vždyť to budu mít za sebou." Mary se otočila, kdo jiný než McCartney. "Protože jim to pomůže a vám taky a za tuto drzou otázku si pan McCartney dá 30 kliků!" řekla Mary a usmála se.
Když se o dvě hodiny později vraceli zpátky do kasáren, šeptla Mary tiše Jackovi: "Přijď ke mně. Chci ti pogratulovat!" A ještě vysvětlila, kde má pokoj. Mladíkovi se na tváři zobrazil velký úsměv. "Husa pitomá!" uslyšel Petera, když vešel na pokoj. "Takhle nám nedává do těla ani Black. Jdu se umýt, uvidíme se na večeři." řekl Peter. Jack ho znal. Teď zaleze do sprch a rovnou se oholí, takže mu to bude trvat nejméně hodinu. Takže se může vypařit a nikdo si toho nevšimne. Rychle se šel osprchovat a pak šel za Mary. Našel to lehce. Udivil se, že Mary dávají pokoj, když tu je jenom na jeden den. Váhavě zaklepal. "Dále." ozvalo se za dveřmi. Jack vešel. Pokoj byl malý. Jack stál uprostřed pokoje. "Ahoj." z pravých dveří vyšla Mary. Měla mokré vlasy, které si vydrbávala ručníkem. "Čau." "Takže jsi to dokázal." "Jo." "Jsem ráda, alespoň za tebe." To už stála Mary těsně u něj. Jack se k ní sehnul. "Chyběla si mi!" "Ty mě taky!" šeptnul. Lehce se dotkli rty. Mary vzdychla. Ručník mu omotala kolem krku. Znova ji políbil. Tentokrát vášnivěji. Pronikl do jejich úst a hrál si s jejím jazykem. Vycházela mu vstříc. Jednou rukou ji hladil po zádech a druhou vjel do jejich vlasů. Tohle mu chybělo. Ty její polibky, její tělo, její duše. Ona byla oblečená pouze v županu, což ho dohánělo k šílenství. Těšil se, až jí ho sundá. Rozepínala mu košili. Knoflíček po knoflíčku. Pohrávala si s ním. Nakonec mu rozepnula poslední knoflík. Nedočkavě mu košili sundala. Sjel níž. Teď ji líbal na krku. Rukama ji hladově bloudil po celém těle. Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou putoval dál nahoru. Našel jí pásek, který jí rozvázal. Teď před ním stála úplně nahá. Mary byla nažhavená a začala se potýkat s jeho páskem. Za chvíli mu sundala kalhoty. Jeho hladová ruka mířila zase výš. Zastavila se u jejího bujného poprsí. Malými krůčky postupovali k posteli. Nalehl na ni. Jack to už nemohl vydržet. Sundal si trenky a vnikl do ní. Oběma projela vlna touhy, rozkoše a vzrušení. Začal se v ní pohybovat. Pomalu. Nikam nespěchali. Po chvíli však zrychlil. Udělali se ve stejný okamžik. Byli šťastni. Leželi vedle sebe v těsném objetí. "Miluji tě." řekla tiše Mary. Jack to však slyšel zřetelně. Zaplnil ho pocit štěstí. Ještě pevněji ji objal. "Taky tě miluji!" řekl. Políbili se. "Musím ti něco říct." řekla Mary. "Copak?" zeptal se zvědavě Jack. "Za týden jedem do Paříže. Kdo ví jestli se ještě vrátím." Hlesla Mary. Uhodilo v něm. Mary že má odjet? "Budeš mi chybět!" "Ty mně taky." řekl smutně Jack. "Nebuď smutný, třeba se ještě uvidíme." řekla Mary. "A taky, kdyby se mi něco stalo, tak dají vědět nejen mým rodičům, ale i tvým." Jack ji znovu políbil. Dal do toho polibku všechno. Jeho lásku k ní i bolest a smutek. "Nepustím tě tam!" řekl. "Ty tam taky půjdeš." Měla pravdu. On tam taky půjde. "Zapomeneme teď na to, zlato. Tuhle chvíli si nebudeme kazit." "Máš pravdu." Políbil ji na krk a stáhl ji pod sebe.

Kam dál