Prosinec 2008

2. kapitola

29. prosince 2008 v 10:29 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Ahoj lidi!
Tak po dlouhé době přidávám další kapitolu. Moc Vás žádám, zanechte aspoň nějakej komentář! Já pak netuším, jestli se líbí, nebo ne! Moc díky!

Kapitola druhá
Krásná asi třicetiletá žena kráčela po Londýnském letišti se svou brzo patnáctiletou dcerou Lily. ,,Máš všechny kufry, zlatíčko?" tázala se matka své dcery. ,,Jasně, že jo, mami a pojď trochu rychleji" odpověděla holka. ,,Pravda, pravda. Ještě chci stihnout napsat Minervě, aby tě vzali do Bradavic. Neboj v Bradavicích se ti bude líbit" "Já se nebojím, mami". Při rozhovoru zatím stihli vyjít z letištní haly. ,,Já vím zlatíčko, já vím. Taxi!" Na poslední slovo zvýšila žena hlas, ale žádná taxík jim nezastavil. ,,V Paříži by jsme měli už před sebou taxík" řekla udiveně Lily. ,,Londýn není Paříž Lily." Řekla jí matka. ,,To vím taky mami, ale s takovouhle tu budem stát až do Vánoc a já pěcha jít nehodlám, protože hotel je od letiště pořádnej kus cesty!" řekla už trochu naštvaně Lily. ,,Víš co zlato" Lily jen čekala co z její matky zase vyleze. ,,Vsadíme se o…………20 liber, že toho taxíka zavolám" dopověděla matka. ,,To beru" odpověděla s radostí a už začala přemýšlet, za co ty peníze utratí. Strašně ráda se totiž ze svou matkou sázela. Nutno dodat, že často prohrála, ale jestli vyhrála, tak to byla docela suma. 20 liber sice není nijak moc, byla zvyklá na větší, ale co aspoň něco. ,,Mám jen jednu podmínku" řekla matka dceři, když si všimla radostného úsměvu na její tváři a jiskřičky v zelených očích. Celej Harry pomyslela si Ginny na chvilku. ,,Mami. Mami! Slyšíš?! Jakou podmínku?" ptala se dychtivě Lily. Ginny sebou trhla, když u svého levého ucha slyšela dceřin hlas. ,,Jo ta podmínka. Promiň, zamyslela jsem se. Myslela jsem na…" Koukla na svou dceru a zjistila, že tu teď vůbec nezajímá na koho myslela, ale jaká je ta podmínka v jejich sádce. ,,Ta podmínka je, že budu mít tři pokusy" řekla Ginny svou podmínku. ,,Klidně, stejně to vyhraju" odpověděla se smíchem na rtech. ,,Moc si nefandi holka, nezapomeň, že jsem se tady narodila a že, jsem rodilá Londýňanka!" řekla žena. ,,Jo jasně, ale už začni s tím volání taxíků. Už mě bolí nohy a nechci, aby mě bolely, až půjdu nakupovat s tvými 20 librami v kapse" odpověděla Lily s úsměvem. ,,Taxi!". Nic. ,,Taxi". Zase nic. ,,Nechci nic říkat matinko moje, ale už máš jen jeden pokus" řechtala se Lily. ,,Se neboj já to dokážu!" Ginny se zhluboka nadechla. ,,TAXI!!!!" A než se obě slečny nadály, stál před nimi černý typický londýnský taxík. ,,Mám u tebe 20 liber, zlatíčko moje". Řekla s úsměvem Ginny své dceři, když nastupovala do taxíku a zdělovala adresu hotelu, kde by měli zatím bydlet, než si najdou nějaký byt na Příčné nebo někde v Londýně. Lily jen nevěřícně stála s otevřenou pusou dokořán. ,,Lily, zlato pojď nebo ti ujedu" smála se Ginny, když viděla Lilyin udivený výraz ve tváři. Lily se vzpamatovala a nastoupila do auta. ,,Nic si z toho nedělej, vždyť to byly jen libry" říkala Ginny Lily, když Ginny brala peníze od své dcery. ,,Pozvu tě do nějakého mudlovského baru, ju?" ,,Tak jo" řekla už trochu šťastněji Lily.
Když Ginny a Lily dorazily a ubytovaly se v hotelu, zeptala se Lily své matky, jestli se na něco může zeptat. ,,Ale jistě zlatíčko, jen se ptej" řekla Ginny, která dopisovala dopis Minervě McGonagallové s žádostí o studiu Lily v Bradavicích. ,,Jaká byla babička Molly?" zeptala se Lily ,,A setkám se někdy se svým otcem?" ,,Ach Lily, pojď ke mně" přivolala svou dceru k sobě na klín. ,,Babička Molly byla skvělá žena……………." A tak se rozpovídala o svém matce, která měla mít za dva dny pohřeb. ,,A co můj taťka Harry?" zeptala se Lily, když její matka ukončila svoji charakteristiku její babičky. ,,Ten….vůbec netuším co s ním teď je" Ginny koukla na hodiny a zhrozila se, když zjistila kolik je hodin a poslala Lily do postele. Pak si ještě sedla naproti krbu, který byl v obývacím pokoji a přemýšlela o Harrym. Seděla a vzpomínala asi hodinu. Vzpomínala na jejich společný život, na jejich první milování, první polibek. Vzpomínala na všechno co s spolu prožili. A pak si vzpomněla na tu jejich strašnou hádku, po které se rozhodla odejít. Zlomila jsem mu srdce, ale on mě taky myslela si Ginny. Aspoň, že mám Lily. S ní jsem šťastná. Harry má určitě svou rodinu a ani bych se nedivila, vždyť je krásnej a ty zelený oči a úsměv na rtech a postavu má vypracovanou z famfrpálu. Určitě má skvělou ženu. A je šťastnej jako já s Lily pomyslela si a s touto myšlenkou usnula v křesle.

1. kapitola

8. prosince 2008 v 13:58 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Kapitola první
Asi třicetiletý mladík šel pomalým krokem ke svému bytu. Šel z práce, dělal vedoucího u bystrozorů na Ministerstvu. Už to bylo šestnáct let, co porazil ,,Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit" a patnáct let co ho opustila jeho láska. Vešel do svého malého bytu a koukl, jestli třeba neletí jeho sova Mary-Su. A měl štěstí. Hned mu poskočilo srdce. ,,Tak co mi neseš, holka zlatá" pozdravil Harry krásnou sovu pálenou. Mary nastavila nožku se stočeným pergamenem. Harry ho sebral a začal číst. Přečetl jenom první řádek a hned ho popadl smutek. Bylo to pohřební oznámení. Molly Weasley zemřela. Musí tam jít, byla to skoro jeho matka. Starala se o něj jako o vlastního. Byla to milá žena. Hned si uvědomoval koho tam potká. Rona a Hermionu - s těmi se pořád setkával. Byli svoji už pěkných řádku let. Ron dělal na Ministerstvu s domácími skřítky a Hermiona byla pravá ruka ministra. Pak Fred - s tím se někdy potká na Příčný, nebo u nějaké sváteční hostině a pořád měl svůj obchůdek s kouzelnými žertovnými věcmi a dokonce se i oženil - za Lenku Lovegood a nutno dodat že jim to klape. Percy byl ministr, Charlie měl svoje draky a taky krásnou rodinku s Fleur a Bill byl v Egyptě a byl svobodný. S těmito třemi muži se neviděl ani nepamatuje. Tedy Percyho někdy viděl v Dením věštci nebo v jiných novinách. A pak je tu Ginny. Ta Ginny. Jeho láska, které zlomil srdce a ona zase jemu. Už patnáct let se neviděli. Ani na Ronově svatbě nebyla. Poslala omluvný dopis, ve kterém napsala, že nemůže přijet, že má nějaké osobní povinnosti a svatební dar. Pamatoval si, že to byly krásné žluté dupačky pro miminko. Tenkrát si Ron, Hermiona a Harry lámali hlavu, jaké má vlastně osobní povinnosti, ale pak to pustili z hlavy. Už to bylo pár let. A teď se mají znovu potkat. I když, třeba nepřijede pomyslel si Harry. Blbost, je to její matka, určitě přijede zahnal myšlenky. Nechám tomu volný průběh pomyslel si, když se pozdě večer ukládal do postele.

Moje první povídka - Info

7. prosince 2008 v 11:43 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Ahoj lidičky! Mám tu svou první povídku!

Info:

Název:Minulost nezměníš
Hl. postavy: Ginny Weasley, Harry Potter, Lily Weasley, Ron Weasley, Hermiona Weasley
Vedl. postavy: Fred Weasley, Lenka Lovegood, Tessa Jonhns, Susie Green, Jane Brown, Katie Cameron
Děj: Ginny se po patnácti letech vrací zpátky do Londýna, ale není sama. Vrací se totiž se svou brzo patnáctiletou dcerou Lily. V Londýně se potká se svými bratry a jejich ženami a se svou dávnou láskou a všechny překvapí svou dcerou.


Hádka

6. prosince 2008 v 20:56 | Mary |  Jednorázovky - jiné
Tohle je má první jednorázovka a taky něco jako songfics. Psala jsem ji na písničku Angels od Morandiho. Dole máte video klip.

Třináctiletá dívenka seděla v rohu pokoje, kolena pod bradou. Plakala. Z vedlejšího pokoje se ozývala hádka dvou lidí. Zase se hádali. Poslední dobou pořád. Ale proč? Proč se urážejí a zvedají na sebe hlas. Ona se rozbrečí, ale stejně se hádají dál. Dívence začínají téct slzy po tvářích. Nechápe to a nikdy to nepochopí. A ani to nechce prožít. Chci šťastné manželství bez takovýhle hádek. Vyndá jedno sluchátko z ucha.
"Co ještě chceš?" ozval se mužský hlas. Ozvala se menší rána do stolu.
Radši zadělá ucho sluchátkem. Včera se hádali nad nimi. V paneláku jde vše slyšet.
Minulý měsíc, týden, včera a dnes se hádají. Dívenka zacpává uši a tím víc rve sluchátka do uší, aby slyšela jen hudbu, ne hádku. Stoupá a chodí po pokoji. Hádka pokračuje.
Přemýšlí nad jednou věcí. Hádka pořád je.
Nakonec usedá k počítači a píše.
Hádka skončila. Žena pláče. Muž se chová, že se nic nestalo.
Dívenka dopsala tuto povídku a uvnitř se cítí zlomená, nešťastná.
Nakonec dochází k závěru.
Nemiluje svoje rodiče, nemá je ráda. Jsou to jen její rodiče.


Vítej na mém blogu

6. prosince 2008 v 20:48 | Mary |  I and blog
Vítej na mém novém blogu!
Budou tu převážně moje povídky různého druhu.
Doufám, že se Vám tu bude líbit!