Leden 2009

Co tu bude?

29. ledna 2009 v 21:26 | Mary |  Texty písní
Tato rubrika se bude podobat songfic, avšak nebude to úplně ono. Já totiž někdy napíšu nějakou písničku na jinou písničku. No sami uvidíte.

5. kapitola

29. ledna 2009 v 21:24 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
5. kapitola k Minulosti. Chci poděkovat Mischolce a Ginnouš, že mi tuto povídku komentujou. Aspoň někdo.

Kapitola pátá


Bylo pár minut po jedné. Lily čekala na svou matku na recepci jak se domluvily. Nikde se netoulala, z ministerstva šla hned domů, jen cestou do hotelu si koupila Denní veštec, kde se dozvěděla, že jeden z jejich strýců je minstr kouzel. K němu dneska měla jít. Ale nešla, protože tam nebyl a místo toho se potkala se svým nejmladším strýcem Ronem a jeho manželkou Hermionou a se svým otcem Harrym Potterem. Měla jeho oči a brýle a ty neupravené vlasy. Zřejmě to měla mamka těžký, když se rozešli. Pomyslela si Lily. "Ahoj zlato! Můžem jít?" pozdravila Ginny svou dceru. "Ahoj mami, jo můžem". Tentokrát taxíka chytli hned.Hned jak nasedli si Ginny všimla, že něco Lily trápí, ale nechtěla to teď řešit. Když vystoupily u jedné mudlovské restaurace, našly si stůl a objednaly si pití a oběd. Ginny si dala přírodní kuřecí maso s bramboráčky a Lily si dala smažený sýr a hranolky. Jako Harry Pomyslela si Ginny. "A co ten byt?" zeptala se Lily. "Je sice trochu menší, než jsme zvyklí, ale jsme jenom dvě ne? Je to 2 + 1 a je levnej. A všechno budem mít při ruce, až budem nakupovat věci do školy a tak" "2 + 1? Ale snad to půjde. A s těma obchodama máš pravdu. Nevíš jestli tam mají nějaký obchod s famfrpálovýma pomůckami a tak?" Ginny se musela usmát. "To si piš a jakej!" "Tím pádem se mi tam bude líbit" "A výhodou je, že je to blízko mudlovskému obchodnímu centru!" "Ten byt se mi zamlouvám čím dál víc." Usmála se Lily. "To jsem ráda" "A co práce? Vzali tě?" "No, víš,….." Ginny těžce polkla a sklonila hlavu, ale přesto se dívala na strachem sklíčený obličej své dcery. "VZALI MĚ!!! A jsem rovnou na třech oddělení!" "Ježiši mami" oddechla si Lily tak nahlas, až se tomu její matka musela zasmát "Tohle mi nedělej, nebo přijdeš o svou jedinou a milovanou dceru a diagnóza bude infakrt! A jaký to jsou oddělení?" "Dětský, chirurgie a vlkodlačí! Na kdybych se hodně snažila mohla bych tak do půl roku být primářka všech těhle oddělení. Když totiž ředitel viděl, jaký skvělý mám doporučení z Paříže, tak jsme se na tom domluvili. Primář, kterej má tyhle oddělení na starosti, chce jít do důchodu tak bych to po Novým roce vzala za něj! Není to super!" "Já se nestačim divit mami! To byl tvůj sen! Je to skvělý!" pak se na chvilku zamyslela a řekla "Babička by na tebe byla hrdá" Ginny měla slzy na krajíčku. "Děkuji" zašeptala. "Děkuji, že ses mi tenkrát narodila. Moc Ti děkuji! Nevím co bych bez tebe dělala. Byla bych nula a zase nula. Miluju tě. Děkuji že ses NÁM narodila, i když o tobě Harry neví." To už Ginny brečela úplně. Lily věděla, že s dopoledním setkáním s Ronem, Hermionou a Harrym musí ven. "Viš mami, musim ti něco říct" "Copak broučku" zeptala se Ginny. Pak se chytla za pusu "Snad nejsi…" "Ne neboj, tak vážný to není a s Felixem jsme tak daleko nedošli" "Uff, to jsem se lekla. Tak o co jde zlato?" "Dneska jak jsem byla na ministerstvu jsem tam někoho potkala" "A koho? Jestli mysliš, že ten ministr ti byl nějak povědomej, tak ano je to tvůj strýček.." "Ne toho nemyslim a už to taky vím, přečetla jsem si něco o něm v Denním věštci a ani tam nebyl. Místo strýčka Percyho jsem tam potkala pravou ruku ministra, tetu Hermionu a strýčka Rona a taky……..taťky Harryho." Lily sklonila hlavu a pak se podívala na svoji mamku. Vypadala trochu překvapeně a pak vyjelka "Cože?" "Neboj nikdo z těch tří mě nikdo nepoznal……aspoň doufám. Teta Mia se na mě dívala takovým…..divným pohledem." Ginny se musela usmát nad tím jak Lil nazvala Hermionu Mia a to ji znala jen pár minut, nutno dodat, že Mia je na to hodně háklivá, kdo ji jak říká a taky se musela usmát nad tím divným podhledem. "Mia byla nejchytřejší z ročníku, přišla na úplně všechno, když chtěla, takže bych se nedivila, kdyby ji to docvaklo a stejně to nikomu, teda aspoň doufám, neřekne. Oficiálně mé rodině tě chci představit zejtra na mamčině pohřbu. A o Rona a Harryho si moc nelámej hlavu. Ti se vždycky všechno dozvěděli a dozvijou od Hermiony" "Jo tak to věřim, vypadala chytře. Všichni tři se mi moc líbili" "Vážně? I Harry?" "Jo i Harry. Byl mi sympatickej. A mami, můžu se na něco zeptat?" Jistě zlato, ptej se" "Miluješ ho ještě?" "Myslíš Harryho?" Lily jen lehce kývla a Ginny vzdychla. "Jsem možná divná, ale jo. Miluju ho. A věř, že se to neříká lehce. I když jsme si navzájem zlomili srdce i tak ho pořád miluji. Jsem divná, co?" Lily se na svou matku dívala obdivuhodným pohledem. "Nejsi divná. Jsi statečná ženská. Vychováváš sama dceru, která má pořád nějaký průšvih a děláš kariéru. Jsi člověk a každý člověk má přece city. A mami" Ginny se na svou dceru koukla "Hmm" "Taky tě miluji" Ginny se na svou dceru koukla hrdě a mile se na ni usmála. Zbytek oběda probíraly Ginnyinu minulost. Na konci Ginny zaplatila i 20 librami, které včera vyhrála.

3. část

29. ledna 2009 v 21:21 | Mary |  Válka vs láska
Ahojik lidičky! Přidávám další část k Válce!

"Nádech, výdech." "Jak na tom je?" "Je zdravý jak řípa. Ještě oční testy a bude to vše." Jack nasucho polkl. "Stoupněte si sem, sundat brýle a přečtete mi ten horní řádek, prosím." Jack si sundal brýle. "Já bohužel nic nevidím." "Vůbec nic?" Jack jen přikývl. "Tak běžte a zastavte se až něco uvidíte." Jack ušel pár kroků. "H, A, K." "A dál?" Ušel dalších pár kroků. "U, J, W." "Tak ho netrapte, ne?" Jack se otočil. Stála tam Mary. "Co tu děláte, poručíku?" "Nesu Vám tyhle zdravotní dokumenty o našich zdravotnících, pane." "Díky." "Není zač, pane." Mary podala papíry muži, který kouřil s panem Capplingem v rohu místnosti. Sama si pak sedla na stůl, který byl na druhý straně. "Doufám, že ho nevezmete!" řekla, když dokončili oční testy. "A proč ne?" "Proč? Ohrožoval by nejen sebe, ale i ostatní, kdyby ztratil brýle, pane Capplingu." "Ale vy máte brýle, ne?" "Ale mě sem donutili rodiče! Kdybych tu nebyla, zřejmě bych seděla doma a četla bych si Shakespeara, pane Capplingu! Ale jestli se tam dostanete." to už Mary stála naproti Jackovi "Tak si to užijte!" řekla Mary, zasalutovala a odešla s prásknutím dveří. "Nerad to říkám, pane Capplingu, ale Mary Johns má pravdu!" řekl muž, který seděl vedle pana Capplinga. "Tohle je vrchol! Určitě o tom něco napíšu! Pojď Jacku!"
Když vyšli z místnosti, spatřili Mary, jak je opřená o zeď. "Mary?" zeptal se opatrně Jack. Ta se otočila a usmála se. "Můžu si Jacka na pár hodin vypůjčit, abych mu mohla něco ukázat, pane Capplingu?" Oba byli překvapení. "Ale jistě." odpověděl pan Cappling. "Nebojte se, do večera je doma." usmála se. "Měj se kamaráde a neboj nějak to zařídíme!" Jack přikývl. "Tak pojď." šeptla a chytla ho jemně za ruku. Jackovi přejel mráz po zádech. "Kam to jdeme?" "My nepůjdeme, my pojedeme!" řekla. Chvíli šli až nakonec vyšli zadními dveřmi. "Automobil je připraven, pane." "Děkuji desátníku. Tak si nastup." řekla k Jackovi. Ten byl trochu nervózní. "Kam to bude?" "Domů." "Jistě, pane." "Kam domů?" zeptal se Jack. "Uvidíš!" řekla. "Chci ti jen ukázat do čeho se hrneš."
"Jsme na místě, pane." Jack odhadoval, že jsou v kasárnách. "Vítej ve zdravotnických kasárnách 1-8. Děkuji desátníku." "Nemáte zač, pane." "Tohle je jenom část. Zde je jídelna, kuchyň a bohužel i pokoje a sprchy, prostě vše co potřebujeme. Asi tak dva kilometry odtud je zkušební pole. Tam cvičíme boj a hlavně záchranu." "A ty to považuješ za svůj domov?" "Jasně, co jiného mám považovat za svůj domov?" "Tam, kde jsi vyrostla." "Děláš si srandu, že jo?" Jack jen zavrtěl hlavou. "Brácha šel raději do války, než aby s rodiči trávil čas. Měl totiž špatné oči. Jako ty. Před týdnem zemřel. Viděla jsem to na vlastní oči." Poslední dvě věty zašeptala. Začali se jí třepat ruce a téct slzy. "Promiň, to jsem nevěděl." "Neomlouvej se, ani jsi to nemohl vědět. A víš co je na tom nejhorší? Že to svedli na mě." "kdo?" zeptal se jemně Jack. "Rodiče. Že jsem mu mohla pomoct." Jack nevěděl co má říct. Váhavě ji objal. "To bude dobrý." řekl tiše. "Díky! Tak pojď, ukážu ti to tady." Pousmála se Mary, ale Jack v jejích očích pořád viděl bolest.
"A tady si zkoušíme střelbu. Sice nestřílíme, ale musíme to umět." řekla Mary. "Poručíku Johnsi?" "Ano?" "Kóta 5 čeká." "Hrome! Já na to úplně zapomněla. Hned tam jsem, desátníku." "Ano Pane." "Nechceš se kouknout jak trénujeme?" "Docela rád." Mary se usmála. Už měla lepší náladu. S Jackem se cítila skvěle. Hodně si spolu rozuměli. "Tak pojď!" řekla. "Škoda, že jsi oblečený v tomhle. Mohl by sis zacvičit s námi."
Když došli ke kótě 5, stála v pozoru. "Pohov!" Jack si stoupl kousek od nich. "Mám dotaz." Jack se otočil. Řekla to milá, asi osmnáctiletá dívka."Ano? A jaký, desátníku Brown?" "Kdo je ten muž?" "Sice vám po tom nic není, ale seznamte se. Jack Cappling. Jacku, kóta 5." "Jen Jack Cappling? Žádná hodnost?" "Ne, desátníku Boove. Vlastně je John, ale říkejme mu Jack." usmála se Mary. "Tak a teď si dáme 40 kliků na rozcvičení." Všichni si klekli a začali dělat kliky. "…39, 40! Vztyk! Fantastické. Tak a teď trochu teorie." Jack nechápavě zkroutil čelo. Nechápal jako teorii. "Držíme se…" "Při zemi!" ozvalo se sborem. Jack se usmál. Takhle se Mary zeptala ještě na pár otázek. "Tak a teď mírným klusem poběžíme tam, kde cvičíme boj a záchranu. Tak běžíme, běžíme!" Stoupla si a šest mužů, teda pět mužů a jedna žena pláclo Mary do ruky. "Tak pojď." kývla hlavou k Jackovi. "Jsou dobří." "Jenom dobří?" "Fantastičtí!" usmál se na Mary Jack. "To bych řekla." "Musíš mít silné nervy." To jo, ale nejhorší je to, když jsou noví. To musíš mít velkou trpělivost. Pak to je dobrý." "Jsi fantastická!" řekl potichu Jack Mary do očí. "Díky." zašeptala. Pomalu se k sobě nakláněli. "Bože. Tak krásný oči jsem ještě neviděla!" pomyslela si. "Poručíku Johns? Rychle od sebe odskočili. "Ano, Boove?" "Čekáme na vás." "Hned tam jsem!" Mary se podívala na Jacka a nervózně se pousmála. A dali se do mírného klusu. Jack to měl horší než Mary, protože měl oblek.

2. část

27. ledna 2009 v 20:12 | Mary |  Válka vs láska
Další část k Válce vs lásce

Krásná, asi 19letá brýlatá dívka vystoupila z auta. Byla oblečená ve vojenském. Po pravém boku měla pouzdro s pistolí, kterou nikdy nepoužívala. "Jsme na místě, pane." "Dekuji." "Nemáte zač, pane. Mám na Vás čekat?" "Jistě. Díky." "Nemáte zač, pane." Otevřela branku a dlažební cestou šla ke krásnému domu. "Kéž bych taky takový dům měla jako domov." Pomyslela si Mary. Došla ke dveřím a zaťukala. Otevřela ji známá tvář "Betty! Tak ráda tě vidím!" "Já tebe taky, Mary!" Dívky se jemně objaly. "Co to máš na sobě?" udivila se Betty. Mary si stoupla do pozoru a zasalutovala. "Poručík Mary Johnes, madam!" "Cože? Ty jsi v armádě?" "Jo, znáš moje rodiče ne? Otec voják z povolání a matka to samé." "Takže jsi musela jít do armády?" "Jo, ale dělám zdravotníka." "Promiň, nepozvala jsem tě dál. Pojď dál." "Díky." Mary šla za Betty. Ta ji zavedla zřejmě do obývacího pokoje. Stály tam dva muži a žena. "Mami, tati a Jacku, tohle je Mary. Mary, tohle je moje mamka, taťka a bratr Jack." Mary zasalutovala. Všichni tři se zadivili. "Vy jste v armádě?" podivil se Betty otec. "Ano, pane Capplingu. Poručík Mary Johns. Zdravotník." "Můžu se zeptat?" "Jistě, madam." "Jak jste se k tomu dostala?" "Převážně kvůli rodičům. Jsou to vojáci z povolání. Mám tři bratry. Jeden je v armádě, druhý na vozíku. Rodiče se ho zřekli. Nechtějí syna, co nemůže do boje." "A co třetí bratr?" zeptala se paní Capplingová. "Je mrtvý. Zemřel v boji stejně jako můj přítel, madam." "To je mi líto." "To je dobrý." "Pojďte si sednout ke stolu."
Všichni se přemístili do jídelny. Než si Mary sedla, sundala si pouzdro s pistolí. "Kam si ji můžu položit?" "Ukaž, já ti to vezmu." "Díky, Betty." "Už jste z toho střílela?" "Klidně mi tykejte Jacku a vy taky pane a paní Capplingovi. A ano střílela, ale ne na lidi, pouze na terče. Já lidi nezabíjím, já lidi pouze zachraňuji, pane Jacku." řekla Mary. "Jsem Jack." A natáhl k Mary ruku. "Mary." a jemně mu ruku stiskla. Tělem jí projela podivná vlna mravenčení. Pak dala ruku k čelu, tím napodobila salutování. "Moc mě těší, Jacku." Při večeři probírali úplně všechno až na jedno téma. Armáda a válka. Mary byla ráda, že se tomuto tématu vyhýbají. Ale tušila, že ještě přijde. A taky, že jo. "Máte svoji kótu nebo rotu?" zeptal se na konci večeře pan Cappling. Mary vzdychla. "Ano mám, Kóta 5. Nechci se vychloubat, pane, ale je jedna z nejlepších, pane." "Opravdu?" "Ano, pane. Když jsem před týdnem byla v boji, zachránili jsme docela hodně mužů, pane." "Fantastické!" "Ale i tak jsme ztratili hodně mužů." hlesla Mary. "Ano, o tom vím. Nechápu, proč nechtějí dobrovolníky!" "To se pletete, pane. Armáda bere dobrovolníky." "A můžete mi teda říct, poručíku, proč nevzali Jacka?" "Zřejmě měli důvod, pane Capplingu." "Brýle ještě není žádný důvod. Vy je taky máte!" Mary jen povytáhla obočí, napila se a nadechla se na odpověď: "Mě do armády dostali rodiče, já tam jsem nedobrovolně. Když si naši něco vymyslí, tak musíte jít." Koukla na hodiny a zhrozila se. "Promiňte, ale už musím jít. Kde mám pouzdro?" Betty vstala a podala jí ho. "Díky." Mary stoupla, dala si pouzdro kolem pasu. "Děkuji za večeři. Moc mě těšilo." a zasalutovala. "Doprovodím tě." "Díky." pousmála se Mary. "Chudák holka." řekla paní Capplingová, když Mary odjela. "JO, věděla jsem, že její rodiče jsou vojáci, ale netušila jsem, že bude muset taky do války." "Když se tam dostala i ona, dostanu se tam taky." řekl Jack. "Správně kamaráde. Když ona, tak ty taky. Zítra to půjdeme zkusit k armádě." Jack přikývl.

4. kapitola

27. ledna 2009 v 20:09 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Ahoj lidičky! Tak přidávám další kapitolu!

Kapitola čtvrtá
Hermiona, Ron a Harry seděli v kantýně a každý měl před sebou šálek čaje nebo kávy. "Nechcete pomoct zejtra s něčim" Zeptal se Harry. "Udělám to rád" "Klidně, mamka by byla ráda" řekl Ron smutně. Hermiona mu vlepila polibek na čelo. To děla vždycky, když ho chtěla utěšit. "Jak já Vám závidím" řekl Harry, když se na ty dva díval. "Taky si třeba někoho najdeš" povzbudil ho Ron. "Brzo mi bude 33, měl bych si někoho konečně najít!" "Uklidni se Harry. Sice jsem na jasnovidectví nechodila, ale z tvých čajových lístků jde poznat, že potkáš někoho koho si ztratil" řekla tajemně Mia. Harry povytáhl obočí docela vysoko a rentgenoval Hermionu očima, zatímco Ron přemýšlel, až nakonec řekl "Jo třeba ta Jane Brown, nebo jak se jmenovala. S tou jsi byl docela dlouho ne?" Ale ne pomyslela si Mia a chytla se za hlavu. "Jo s tou jsem byl asi tak půl roku a teď myslim, že se odstěhovala někam do Paříže nebo kam, takže s tou se asi nesetkám" "Aha" hlesl Ron. Už už otevíral Ron pusu k dalšímu slovu, když se za němi ozvalo "Dáte si ještě něco?" Harry nemohl uvěřit svým očím a uším. Stála tam Jane a za ní její dvě kamarádky Tessa a Susie. "Jane" "Harry" "Já myslel že si v Paříži i s těmahle dvěma" pokýval hlavou k Tesse a Susii. "Jo to jo, ale nějaká Susieina třetí kamarádka se sem stěhuje tak jsme šli taky, že jo holky" "Jé čau Harry! No jasně my stojíme vždy při sobě" řekly unisono ty dvě. "A tuhle práci máš nastálo?" zeptal se Ron. "Ne, to ne. Dnes jsme tu poslední den. Zejtra už budem makat na Příčný v tý nový restauraci U Rachel" to mu odpověděla Susie. "Tak my půjdem. Čau vy tři!" řekla Tess a než bys řekl švec byly všechny tři pryč. "Teda Hermiono, proč jsi tenkrát odešla z jasnovidectví? Vždyť ti to jde" řekl Ron. "Tu jsem ale nemyslela" řekla, ale už jen Ronovi. "Kde je Harry?" "Támhle" kývnul Ron k baru. Hermiona se bleskově otočila a viděla jak se Harry vesele baví s Jane. "Ach to ne" zavzdychala Hermiona. "Co jsem to jen způsobila!" Ron na svou ženu jen nechápavě koukal. "Jak způsobila, vždyť si mu to předpověděla z čajových lístků, ne?" "Ach Rone, miláčku, to jsem si vymyslela! Lhala jsem, ale v něčem jsem měla pravdu" přiznala Hermiona. Její milovaný na ni jen nevěřícně koukal. "A v čem si měla tu pravdu?" vydechl nakonec. "V tom že potká někoho koho ztratil" "Jo a kdo to je prosím tě?" "To ti říct nemůžu" řekl utrápeně Mia. Teď se Ron zamračil. "Nechci na tebe nějak tlačit, miláčku, ale řekni mi to. Prosím, prosím" hodil na Hermionu psí pohled. Hermiona se dívala do jeho čokoládových očí až nakonec roztála. "No dobře, tak ti to řeknu" Ron se usmál a chytl Hermionu za ruku. "Tak kdo to je?" "Ginny" Ron na ni chvilku jen nevěřícně koukal a pak vydechl "Cože? Jak to víš? Takže přijede na mamčin pohřeb?" "Už přijela" "A jak to všechno víš?" "Ta holka co dneska přišla dát Percymu ty formuláře a žádosti, byla její dcera" hlesla Mia. "Jak ses to dozvěděla?" "Jednoduše mi to docvaklo" řekla prostě, ale když viděla jak jejímu manželovi šrotuje, rozhodla se, že mu to vysvětlí. "Zemřela jí babička, která má zejtra pohřeb, kterou ani neznala, její matka shání byt a práci a taky je podobná Harrymu a typuju ty holce kolem patnácti a ti dva se před patnácti lety rozešli. A taky" hlesla "Molly byla její matka, každý přijede na pohřeb své matky" "Půjdem?" ozvalo se nad manželi. "Děje se něco?" zeptal se Harry. "Ne nic" řekla rychle Hermiona, protože se bála, aby to Ron nevykecal. "Půjdem" Pár metrů ušli v tichu a nakonec se Mia Harryho zeptala, co tam s Jane řešil. "Pozval jsem ji na rande" "Ne" zvolal neveřícně Ron. "Jo a jsem šťastnej" "A na kdy?" zeptala se Hermiona nadějí v hlase. "Dnes večer." Ron a Hermiona se na sebe otočili a pro sebe si zašeptali, nebo si to oba najednou pomysleli. Jak tohle dopadne?

Úvod

14. ledna 2009 v 16:36 | Mary |  Válka vs láska
"Je nám líto, ale nemůžeme Vás přijmout. Vaše oční testy nedopadly dobře. Je nám líto." Jacka pohltil pocit smutku. Blbý brejle pomyslel si.
Když Jack přišel domů, sdělil pro něj smutnou (pro matku a sestru radostnou) radostnou zprávu, převlékl se a šel dávat dohromady svůj motocykl. "Dnes přijede moje dávná kamarádka, tak bych byla ráda, kdyby ses té večeře taky zúčastnil." přišla za ním a jeho pomocníkem Jomesem Betty. "Kdo?" "Mary Johns." "Jacku!" ozval se jejich otec. "Víš co? Radši jdu." "Zatím." "Drž se." pošeptala Betty svému bratrovi. "Ahoj tati." "Ahoj. Odvedla by jsi Jamese dovnitř?!" "Jistě. Pojď Jamesi. Uděláme si čaj." Betty a James odešli. Jack zůstal sám se svým otcem. "Prý tě nevzali kvůli brýlím." "Jo." "Nic si z toho nedělej, zkusíme to u armády." "Chtěl jsem k námořnictvu." Takhle se hádali ještě chvíli, až zavolala Betty, že Mary tu za chvíli bude. "Jdu se převléknout." řekl Jack.


Info

14. ledna 2009 v 16:33 | Mary |  Válka vs láska
Přináším vám novou povídku. Tentokrát však není na téma HP. Snad se vám bude líbit.

Název: Válka vs. láska
(Děj se odehrává v první světové válce)
Hl. postavy: Jack Capling, Mary Johns
Vedl. postavy: Richard, Jane a Betty Capling, Kóta 5, Johnsovi
Děj: No, jak bych to napsala. Jack se snaží dostat do armády, jenže má silné brýle. Pak se však zamiluje do poručíka Mary Johns. Oba nakonec budou ve válce. Vydrží jim vztah na dálku?

Pro Lejnu, Zuzku, Věru a 8.B

Velké dík patří mé kmášce Lejně, která byla tak hodná a přepsala tuto povídku z papíru do počítače! Moc díky!

3. kapitola

14. ledna 2009 v 16:23 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Ahoj!
Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala!

Kapitola druhá
"Dobré ráno zlatíčko" řekla Ginny své dceři, která vešla do jídelny se zýváním. "Dobré" odpověděla Lily a vzala si topinku s máslem a džemem. "Jaký je plán dne?" zeptala se a kousla si do topinky. "No, chtěla bych se kouknout na ten byt na Příčný a tebe bych chtěla poprosit, aby si zašla na Ministerstvo dát jim ty formuláře a žádosti a pak by si se mohla toulat po okolí. V jednu tě vyzvednu tady dole v recepci, ju?" Lily jen kývla hlavou. ,,Tak jo zlatíčko, tady jsou ty formuláře a tady máš 35galeonů. Jo a ještě plánek jak se dostat na ministerstvo" Ginny se rozloučila s Lily a vše ji zopakovala nejmíň 100x. Aspoň Lily to tak připadalo.
Hermiona byla skrytá za barikádou formulářů a všelijakých dokumentů. "No tak Hermiono, pojď. Co ti udělá pětiminutová pauza" přemlouval ji černovlasý muž s brýlemi na nose. "Vážně kluci nemůžu" odpověděla Hermiona. "Mio, Harry má pravdu, co ti to udělá si s námi dát kafe nebo čaj? Pojď zlatíčko, prosím" řekl zrzek. Hermiona se koukla na svého manžela a pak na Harryho. Oba dva házeli prosebné až psí oči. "No tak jo" souhlasila nakonec Hermiona. Klukám se už na tvářích objevoval úsměch, když najednou zaťukání na dveře. "Ach ne" řekli kluci. Hermiona po nich šlehla pohledem a vyzvala osobu dál. "Dobrej!" řekla zrzavá dívenka se zelenýma očima a brýlemi na nose. Harry si ji pořádně prohlédl. Kolem 160 centimetrů, vlasy kratší, neupravené a ohnivé barvy. Nikdo takový tu na brigádě není, to vim jistě pomyslel si Harry. Lily se dívala spíše na Hermionu, připadala ji totiž povědomá. "Hledám pana ministra" řekla. "Pan ministr ještě nepřišel" "Aha a nevíte kde je nebo kdy přijde?" zeptala se. "To bych taky rád věděl" zamumlal zrzavý muž, který stál na pravé straně od Lily. Ta na něj koukla a i on ji připadal povědomý. Na druhé straně se dusil smích černovlasý muž a Lily ho poznala. Je to on. Harry Potter. Její čistokrevný otec. A ta žena je její teta a ten zrzek strýc. Pak se otočila zpátky na Harryho. Chvíli na něj jen tupě zírala. Harry na ni jen nechápavě zíral, teda všichni na ni zírali. Trapné ticho utnula Hermiona. "A nemohla bych ti nějak pomoct já, jsem pravá ruka minstra" "Jo tak to jo" řekla klidným a pohodovým hlasem Lily. "Máma mě poslala abych sem donesla tyhle formuláře a žádosti" a podávala je své tetě Hermioně. "A kde je tvá máma?" zeptal se Ron. "Hledá nám byt na Příčný a taky si hledá práci" "Tak proč jsem nezajde třeba zejtra?" Kruciš strejčku pomyslela si Lily Ty si nějak zvědavej a stejně to uvidiš zejtra sám, proč nemůže přijít zejtra. Už to chtěla říct ale kousla se do jazyka. "Jdeme na pohřeb. Zemřela mi babička" "Aha" pravil zrzek. "Omlouvám se, že jsem se tak ptal, musí to být strašný" "No ani ne, babičku jsem moc neznala, jen vyprávění od mamky, ale mamku to teda vzalo, celý dny nic neřekla. Když se jí pak udělalo líp tak pořád brebentila ,Uvidím ho' nebo něco podobnýho" "Koho až uvidí?" zeptal se Harry. Tebe pomyslela si Lily. "To říct nemůžu" sklonila hlavu Lily a podala formuláře Hermioně. "Musím jít. Mějte se. Naschle" "Ahoj" ozvalo se unisono od tří osob. Za Lily se zavřely dveře.
Harry a Ron se ještě chvilku dívali na dveře zatímco Hermioně šrotoval mozek na plný obrátky. Pak najednou vyvalila oči. To není možný pomyslela si. Ale je jsou si docela podobní a je to celá Ginny Oči, brýle a ty neupravené vlasy je celá Harry. A zemřela ji babička a její mamku to vzalo a pak si brebentila ,Uvidím ho'. Jasně, určitě myslela Harryho. Tohle bude, ještě zajímavý. "Hermiono! Země volá Hermionu!" Ta sebou trhla. "Co se stalo?" zeptal se Harry s úsměvem, který mohli vidět před chvílí na Lily. Je to možný pomyslela si Hermiona. "Nic, jen jsem se zamyslela. Tak jdem na to kafe, ne?" Nehodlala nic těm dvou říkat. A pak všichni tři vyšli s kanceláře a na tvářích měli šťastné a Hermiona ještě k tomu ustarané úsměvy.