2. část

27. ledna 2009 v 20:12 | Mary |  Válka vs láska
Další část k Válce vs lásce

Krásná, asi 19letá brýlatá dívka vystoupila z auta. Byla oblečená ve vojenském. Po pravém boku měla pouzdro s pistolí, kterou nikdy nepoužívala. "Jsme na místě, pane." "Dekuji." "Nemáte zač, pane. Mám na Vás čekat?" "Jistě. Díky." "Nemáte zač, pane." Otevřela branku a dlažební cestou šla ke krásnému domu. "Kéž bych taky takový dům měla jako domov." Pomyslela si Mary. Došla ke dveřím a zaťukala. Otevřela ji známá tvář "Betty! Tak ráda tě vidím!" "Já tebe taky, Mary!" Dívky se jemně objaly. "Co to máš na sobě?" udivila se Betty. Mary si stoupla do pozoru a zasalutovala. "Poručík Mary Johnes, madam!" "Cože? Ty jsi v armádě?" "Jo, znáš moje rodiče ne? Otec voják z povolání a matka to samé." "Takže jsi musela jít do armády?" "Jo, ale dělám zdravotníka." "Promiň, nepozvala jsem tě dál. Pojď dál." "Díky." Mary šla za Betty. Ta ji zavedla zřejmě do obývacího pokoje. Stály tam dva muži a žena. "Mami, tati a Jacku, tohle je Mary. Mary, tohle je moje mamka, taťka a bratr Jack." Mary zasalutovala. Všichni tři se zadivili. "Vy jste v armádě?" podivil se Betty otec. "Ano, pane Capplingu. Poručík Mary Johns. Zdravotník." "Můžu se zeptat?" "Jistě, madam." "Jak jste se k tomu dostala?" "Převážně kvůli rodičům. Jsou to vojáci z povolání. Mám tři bratry. Jeden je v armádě, druhý na vozíku. Rodiče se ho zřekli. Nechtějí syna, co nemůže do boje." "A co třetí bratr?" zeptala se paní Capplingová. "Je mrtvý. Zemřel v boji stejně jako můj přítel, madam." "To je mi líto." "To je dobrý." "Pojďte si sednout ke stolu."
Všichni se přemístili do jídelny. Než si Mary sedla, sundala si pouzdro s pistolí. "Kam si ji můžu položit?" "Ukaž, já ti to vezmu." "Díky, Betty." "Už jste z toho střílela?" "Klidně mi tykejte Jacku a vy taky pane a paní Capplingovi. A ano střílela, ale ne na lidi, pouze na terče. Já lidi nezabíjím, já lidi pouze zachraňuji, pane Jacku." řekla Mary. "Jsem Jack." A natáhl k Mary ruku. "Mary." a jemně mu ruku stiskla. Tělem jí projela podivná vlna mravenčení. Pak dala ruku k čelu, tím napodobila salutování. "Moc mě těší, Jacku." Při večeři probírali úplně všechno až na jedno téma. Armáda a válka. Mary byla ráda, že se tomuto tématu vyhýbají. Ale tušila, že ještě přijde. A taky, že jo. "Máte svoji kótu nebo rotu?" zeptal se na konci večeře pan Cappling. Mary vzdychla. "Ano mám, Kóta 5. Nechci se vychloubat, pane, ale je jedna z nejlepších, pane." "Opravdu?" "Ano, pane. Když jsem před týdnem byla v boji, zachránili jsme docela hodně mužů, pane." "Fantastické!" "Ale i tak jsme ztratili hodně mužů." hlesla Mary. "Ano, o tom vím. Nechápu, proč nechtějí dobrovolníky!" "To se pletete, pane. Armáda bere dobrovolníky." "A můžete mi teda říct, poručíku, proč nevzali Jacka?" "Zřejmě měli důvod, pane Capplingu." "Brýle ještě není žádný důvod. Vy je taky máte!" Mary jen povytáhla obočí, napila se a nadechla se na odpověď: "Mě do armády dostali rodiče, já tam jsem nedobrovolně. Když si naši něco vymyslí, tak musíte jít." Koukla na hodiny a zhrozila se. "Promiňte, ale už musím jít. Kde mám pouzdro?" Betty vstala a podala jí ho. "Díky." Mary stoupla, dala si pouzdro kolem pasu. "Děkuji za večeři. Moc mě těšilo." a zasalutovala. "Doprovodím tě." "Díky." pousmála se Mary. "Chudák holka." řekla paní Capplingová, když Mary odjela. "JO, věděla jsem, že její rodiče jsou vojáci, ale netušila jsem, že bude muset taky do války." "Když se tam dostala i ona, dostanu se tam taky." řekl Jack. "Správně kamaráde. Když ona, tak ty taky. Zítra to půjdeme zkusit k armádě." Jack přikývl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama