3. část

29. ledna 2009 v 21:21 | Mary |  Válka vs láska
Ahojik lidičky! Přidávám další část k Válce!

"Nádech, výdech." "Jak na tom je?" "Je zdravý jak řípa. Ještě oční testy a bude to vše." Jack nasucho polkl. "Stoupněte si sem, sundat brýle a přečtete mi ten horní řádek, prosím." Jack si sundal brýle. "Já bohužel nic nevidím." "Vůbec nic?" Jack jen přikývl. "Tak běžte a zastavte se až něco uvidíte." Jack ušel pár kroků. "H, A, K." "A dál?" Ušel dalších pár kroků. "U, J, W." "Tak ho netrapte, ne?" Jack se otočil. Stála tam Mary. "Co tu děláte, poručíku?" "Nesu Vám tyhle zdravotní dokumenty o našich zdravotnících, pane." "Díky." "Není zač, pane." Mary podala papíry muži, který kouřil s panem Capplingem v rohu místnosti. Sama si pak sedla na stůl, který byl na druhý straně. "Doufám, že ho nevezmete!" řekla, když dokončili oční testy. "A proč ne?" "Proč? Ohrožoval by nejen sebe, ale i ostatní, kdyby ztratil brýle, pane Capplingu." "Ale vy máte brýle, ne?" "Ale mě sem donutili rodiče! Kdybych tu nebyla, zřejmě bych seděla doma a četla bych si Shakespeara, pane Capplingu! Ale jestli se tam dostanete." to už Mary stála naproti Jackovi "Tak si to užijte!" řekla Mary, zasalutovala a odešla s prásknutím dveří. "Nerad to říkám, pane Capplingu, ale Mary Johns má pravdu!" řekl muž, který seděl vedle pana Capplinga. "Tohle je vrchol! Určitě o tom něco napíšu! Pojď Jacku!"
Když vyšli z místnosti, spatřili Mary, jak je opřená o zeď. "Mary?" zeptal se opatrně Jack. Ta se otočila a usmála se. "Můžu si Jacka na pár hodin vypůjčit, abych mu mohla něco ukázat, pane Capplingu?" Oba byli překvapení. "Ale jistě." odpověděl pan Cappling. "Nebojte se, do večera je doma." usmála se. "Měj se kamaráde a neboj nějak to zařídíme!" Jack přikývl. "Tak pojď." šeptla a chytla ho jemně za ruku. Jackovi přejel mráz po zádech. "Kam to jdeme?" "My nepůjdeme, my pojedeme!" řekla. Chvíli šli až nakonec vyšli zadními dveřmi. "Automobil je připraven, pane." "Děkuji desátníku. Tak si nastup." řekla k Jackovi. Ten byl trochu nervózní. "Kam to bude?" "Domů." "Jistě, pane." "Kam domů?" zeptal se Jack. "Uvidíš!" řekla. "Chci ti jen ukázat do čeho se hrneš."
"Jsme na místě, pane." Jack odhadoval, že jsou v kasárnách. "Vítej ve zdravotnických kasárnách 1-8. Děkuji desátníku." "Nemáte zač, pane." "Tohle je jenom část. Zde je jídelna, kuchyň a bohužel i pokoje a sprchy, prostě vše co potřebujeme. Asi tak dva kilometry odtud je zkušební pole. Tam cvičíme boj a hlavně záchranu." "A ty to považuješ za svůj domov?" "Jasně, co jiného mám považovat za svůj domov?" "Tam, kde jsi vyrostla." "Děláš si srandu, že jo?" Jack jen zavrtěl hlavou. "Brácha šel raději do války, než aby s rodiči trávil čas. Měl totiž špatné oči. Jako ty. Před týdnem zemřel. Viděla jsem to na vlastní oči." Poslední dvě věty zašeptala. Začali se jí třepat ruce a téct slzy. "Promiň, to jsem nevěděl." "Neomlouvej se, ani jsi to nemohl vědět. A víš co je na tom nejhorší? Že to svedli na mě." "kdo?" zeptal se jemně Jack. "Rodiče. Že jsem mu mohla pomoct." Jack nevěděl co má říct. Váhavě ji objal. "To bude dobrý." řekl tiše. "Díky! Tak pojď, ukážu ti to tady." Pousmála se Mary, ale Jack v jejích očích pořád viděl bolest.
"A tady si zkoušíme střelbu. Sice nestřílíme, ale musíme to umět." řekla Mary. "Poručíku Johnsi?" "Ano?" "Kóta 5 čeká." "Hrome! Já na to úplně zapomněla. Hned tam jsem, desátníku." "Ano Pane." "Nechceš se kouknout jak trénujeme?" "Docela rád." Mary se usmála. Už měla lepší náladu. S Jackem se cítila skvěle. Hodně si spolu rozuměli. "Tak pojď!" řekla. "Škoda, že jsi oblečený v tomhle. Mohl by sis zacvičit s námi."
Když došli ke kótě 5, stála v pozoru. "Pohov!" Jack si stoupl kousek od nich. "Mám dotaz." Jack se otočil. Řekla to milá, asi osmnáctiletá dívka."Ano? A jaký, desátníku Brown?" "Kdo je ten muž?" "Sice vám po tom nic není, ale seznamte se. Jack Cappling. Jacku, kóta 5." "Jen Jack Cappling? Žádná hodnost?" "Ne, desátníku Boove. Vlastně je John, ale říkejme mu Jack." usmála se Mary. "Tak a teď si dáme 40 kliků na rozcvičení." Všichni si klekli a začali dělat kliky. "…39, 40! Vztyk! Fantastické. Tak a teď trochu teorie." Jack nechápavě zkroutil čelo. Nechápal jako teorii. "Držíme se…" "Při zemi!" ozvalo se sborem. Jack se usmál. Takhle se Mary zeptala ještě na pár otázek. "Tak a teď mírným klusem poběžíme tam, kde cvičíme boj a záchranu. Tak běžíme, běžíme!" Stoupla si a šest mužů, teda pět mužů a jedna žena pláclo Mary do ruky. "Tak pojď." kývla hlavou k Jackovi. "Jsou dobří." "Jenom dobří?" "Fantastičtí!" usmál se na Mary Jack. "To bych řekla." "Musíš mít silné nervy." To jo, ale nejhorší je to, když jsou noví. To musíš mít velkou trpělivost. Pak to je dobrý." "Jsi fantastická!" řekl potichu Jack Mary do očí. "Díky." zašeptala. Pomalu se k sobě nakláněli. "Bože. Tak krásný oči jsem ještě neviděla!" pomyslela si. "Poručíku Johns? Rychle od sebe odskočili. "Ano, Boove?" "Čekáme na vás." "Hned tam jsem!" Mary se podívala na Jacka a nervózně se pousmála. A dali se do mírného klusu. Jack to měl horší než Mary, protože měl oblek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama