Koho si mám vybrat? 1. část

29. dubna 2009 v 22:07 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Ahojky! Tak přidávám 1. část k povídce Koho si mám vybrat.

Jo, povídka byla věnována mé třídě, speciálně pro Lejnu a Zuzku, těm jsem tuto povídku dala k Vánocům.

Zazvonilo. Patnáctiletá dívka seděla v ředitelně. Dnes tu byla poprvé. Nikoho tu neznala. Nechápala, proč ji z té minulé školy vyhodily. Tak jako z té předminulé a před předminulé. Sice, měla menší potyčky, ale co. Každý je má, ne? Jenže u ní nešlo o pouhé potyčky. Ale i o rvačky, ničení cizího majetku a mnoho dalšího. Policejní trestní rejstřík totiž znala. Dělala totiž grafity tam, kam neměla. Takže teď má veřejné prospěšné práce a podmínku. No co, každý má nějaký koníček. A ona si vybrala grafity. Taky tancuje, zpívá, jezdí na skatetu, hraje na kytaru, bubny, klavír a bohužel i na housle. Ty nenáviděla. Donutila ji matka. Tu přímo nenáviděla. A ona Dobromilu zrovna taky dvakrát nemilovala. Vše musí být přesné jako hodinky. Dobromile nasadila laťku vysoko, a nemůže snést, že tu laťku sráží dolů. "Tak pojď Dobromilo, dovedu tě do tvé nové třídy" usmál se na ni ředitel. Nějakej Pacal je ředitelem Základní školy Na Kopcích v Třebíči. Díra jako prase. Ale Dobromilin otec tu má dobrou práci, za který jsou i peníze a to ji stačí. Vstala. Na sobě měla rifle o pár čísel vetší a tričko ke kolenům. Své zrzavé vlnité vlasy měla stažené do culíku. Popadla svůj fixou pomalovanej bágl a šla za ředitelem. S otcem si rozuměla víc než s matkou, takže tu s ní byl on. "Klidně už běž" řekla Dobromila svému otci. "Tak se měj Mílo" políbil svou dceru na tvář. Ještě se rozloučil s ředitelem. Pak odešel. Míla s ředitelem vyšla do předposledního patra. To poslední bylo nějaký Studio Kopce, nebo co. Zahnuli do leva. Nakonec se zastavili u jedné třídy. Na dveřích byla cedulka "IX.B" Je to tady. Pomyslela se Dobromila. Pacal zaťukal na dveře. Vešli dovnitř. Všichni zmlkli, stoupli si a otočili zraky na Mílu. Nervózně se usmála a zvedla ruku na pozdrav. Pacal se pustil do představování. Pak odešel. A Dobromila tam pořád stála. "Tak si sedni třeba vedle Markéty" řekla její nová třídní, Zvěřinová. Míla si prohlédla třídu a vyšla ke svému místu. Sedla si a prohlédla si svou sousedku. Taková neutrální holka to byla. Za ní seděla brýlatá dívka s hnědými vlasy, která se na ni mile usmála. Míla ji úsměv oplatila. Všimla si, že píše nějaký příběh. Vedle této dívky seděla blondýna. Před ní seděly dvě dívky. Černovlasá a pro změnu zase blondýna. Obě se smály. Dobromila se na ně nervózně usmála. Koukla se k Markétě, co mají za hodinu. Mluvnici. Tu přímo nesnášela. "Ehm..paní učitelko, promiňte, ale já nemám mluvnici, ale literaturu" řekla Míla. "To nevadí. Nechceš nám něco o sobě říct?" Míla pokrčila rameny. "Klidně. Takže jmenuju se Dobromila Nová, ale říkejte mi Míla, nebo Dobrouš. Ráda tancuju, zpívám, hraju na pár hudebních nástrojů, jezdím na skatetu a sprejuju. Momentálně jsem v podmínce." Představila se rychle. Všichni na ni vyvalili oči. Vedle vlevo přes uličku se na ni dívaly dvě dívky. Jedna byla blondýna (Další! Tady se to blondýnami jenom hemží!) a dělala na ni dojem milé, tiché a křehké dívky. Koukla na dívku vedle a Míla se lekla. Co to je proboha za obludu?????? Seděla tam zmalovaná holka jako na karnevalu, v těsném oblečením, které ukazovala její "špíčky" a vlasy měli nejméně tři barvy. Hnědou, zrzavou a křiklavě blonďatou. Radši otočila hlavu dopředu na tabuli.Bohužel seděla ve třetí lavici uprostřed, takže si nemohla dát sluchátka a poslouchat. Tak totiž vždycky přetrpěla mluvnici. Učitelka se pustila zase do nějakého výkladu a nějkých blbostech. Míla si myslela, že to byla jedna z nejdelších hodin, kterou kdy prožila. O přestávce se na ni všichni vrhli. Chtěli vědět všechno. Jeden zrzavej, malej kluk se pořád ptal jestli někoho má. Co to toho skrčka zajímá? Pomalu se seznámila se svými novými spolužáky. Ta blonďatá holka za ní se jmenovala Věra a ta druhá Maruška. Ty dvě holky před ní se jmenovaly Zuzka a Lea, ale všichni ji říkali Lejna. Pak zjistila jméno i té obludy a té milé dívky. Ta obluda se jmenovala Laura. Co to je, ty vole za jméno? Dobromila je sice uhozený jméno, ale Laurie, nebo Laurí, nebo jak se to vlastně jmenuje, je ještě horší. A ta druhá holka byla Ukrajinka a všichni ji říkali Žeňja. Pak se seznámila se zbytkem třídy - David, Ondra, Martin, ten zrzek se jmenuje Honza, no pak obluda a Žeňja, pak dvě holky Lenka a Katka, za nimi seděli Lucka a Hanka, pak nějaký prase jménem Tomáš, který neustále krkal, pak Ivča a Marťa, pak Maruška a Věra, pak další dva Tomášové, Petru, Renču, Terku, druhou Katku, Petra, Sašu, Dana a Dana, Jirka a Kristýna. Těchto třicet lidí jsou její nový spolužáci. Někteří ji připadali super. Třeba ta Zuzka, Lejna, Maruška, Petra a Petr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Věrka Věrka | E-mail | 9. května 2009 v 1:07 | Reagovat

Maruško! všechny ostatní tam máš napsaný jako: "Hanka, Ivča, Marťa, Renča, ale mě tam máš jako VĚRA! Pamatuješ si na to když jsem řikala že nechci aby mi lidi říkali VĚRA?, ale třeba Věruš, Věrka, Věroslav. Víš co to je jedno:-(

2 Věrka Věrka | E-mail | 9. května 2009 v 1:09 | Reagovat

máš chybu v koncovkách jmen jak tam vyjmenováváš ty lidi se kterýma se seznámila. Nejdřív polovina lidí končí na a a ostatní na u!!!

3 Mary - majitelka Mary - majitelka | Web | 9. května 2009 v 17:48 | Reagovat

jejda věruško promiň, to jsem nechtěla!!!

4 Kikina Kikina | 12. června 2009 v 19:17 | Reagovat

Proč jsi tu holku šoupla na mé místo? A navíc sama dobře víš, že nesnáším Kristýna, ale máte mi říkat Kikina! Já ti taky neříkám Marie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama