Duben 2009

4. část

29. dubna 2009 v 22:11 | Mary |  Válka vs láska
Tak přidávám 4. část k povídce Válka vs láska. Je trochu kratší, tak snad neva.

Když přiběhli na místo, řekla Mary Jackovi ať počká, kde je. Jack jen přikývl. Když kóta 5 odběhla, Jack se zamyslel. "Chtěl jsem ji opravdu políbit? Je pěkná, milá, je mi s ní dobře. Jenže ona půjde do boje a já možná taky. Asi by to neklaplo." pomyslel si Jack. "Jacku?" Ten sebou trhl. Smála se na něj Mary. Měla široký úsměv a po čele jí tekly pramínky potu. "Můžeme jít?" "Jistě." Mary se otočila zpátky ke své kótě. "Tak a teď si dáme mírňoučký klus ke kasárnám." Jack se koukl na šest vojáků. Všichni byli špinaví od bahna a zpocení, ale měli široké úsměvy. "Tak běžíme, běžíme!" pobídla Mary svou kótu. "Jak to, že vás je lichý počet?" zeptal se Jack. "Ještě k nám má někdo přibýt, což nechápu. Potom chudák nebude stíhat. Doufám, že už bude aspoň trochu vycvičený. Jinak bychom se všichni strašně zbrzdili." řekla ustaraně Mary. Vždyť má na krku šest, brzo sedm, lidí. To je velká zodpovědnost. Mary má zajistit, aby se jejím lidem nic nestalo a aby zachránili co nejvíc lidí. Jack jí to viděl na očích. "Musíš být statečná!" řekl. "To ty taky, když chceš jít dobrovolně do války. Všichni jsou tímhle stateční. Jít dobrovolně do boje, to bych já nedokázala, ale musím a už jsem si zvykla. Každý si musí zvyknout." Řekla Mary.
Když došli do kasáren, řekla Mary Jackovi, že se musí jít umýt. "Jen běž." "Díky." A než si to Mary uvědomila, dala Jackovi pusu na tvář. Mary se rychle otočila a chtěla odejít, ale Jack ji jemně chytil za zápěstí. Přiblížil se k ní. Díval se jí do očí. Měl strašnou chuť ji políbit. "Je tak nádherná." pomyslel si. "A tak nevinná. Bože, je překrásná!" To samé si myslela Mary. Jack udělal jeden kratičký krok. Pomalu se k ní nakláněl. Už byl tak blízko. Jen pár centimetrů je dělilo. Ani ty ne. Jen pár milimetrů. Měla nádherné oči a krásné plné rty. Stoupla si na špičky, aby měla jeho rty blíž. Zlehka se jejích rtů dotkl. Oběma projel krásný pocit. Když si Mary uvědomila, že je tady může každý vidět. Chytla ho jemně za ruku a šeptla: "Pojď." Jack byl překvapený. "Kam to jdeme?" zeptal se tiše. "Uvidíš." Vešli do budovy a vystoupili až do posledního patra. Zatočili doprava a Jack si všiml, že na dveřích jsou napsaná jména. "Zřejmě jejich pokoje," pomyslel si. Vešli do posledního pokoje. Byl docela velký. Na pravé straně u zdi byla postel. Pak skříň, stůl a židle. Na stole bylo pár fotek. Zřejmě Maryina rodina. I na nočním stolku byla fotka. Byla na ní celá Johnsova rodina. Mary za sebou zavřela dveře. Mile se na něj usmála. Zase k ní začal pomalu kráčet. Ona mu vyšla vstříc. Za chvíli byli zase těsně u sebe. Ukazováčkem ji zvedl hlavu. Jemně, ale vášnivě ji políbil. Už to nemohla vydržet. Sundala mu sako. On jí sundal kabát. Pak se nechali vznést do touhy a rozkoše.

Koho si mám vybrat? 1. část

29. dubna 2009 v 22:07 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Ahojky! Tak přidávám 1. část k povídce Koho si mám vybrat.

Jo, povídka byla věnována mé třídě, speciálně pro Lejnu a Zuzku, těm jsem tuto povídku dala k Vánocům.

Zazvonilo. Patnáctiletá dívka seděla v ředitelně. Dnes tu byla poprvé. Nikoho tu neznala. Nechápala, proč ji z té minulé školy vyhodily. Tak jako z té předminulé a před předminulé. Sice, měla menší potyčky, ale co. Každý je má, ne? Jenže u ní nešlo o pouhé potyčky. Ale i o rvačky, ničení cizího majetku a mnoho dalšího. Policejní trestní rejstřík totiž znala. Dělala totiž grafity tam, kam neměla. Takže teď má veřejné prospěšné práce a podmínku. No co, každý má nějaký koníček. A ona si vybrala grafity. Taky tancuje, zpívá, jezdí na skatetu, hraje na kytaru, bubny, klavír a bohužel i na housle. Ty nenáviděla. Donutila ji matka. Tu přímo nenáviděla. A ona Dobromilu zrovna taky dvakrát nemilovala. Vše musí být přesné jako hodinky. Dobromile nasadila laťku vysoko, a nemůže snést, že tu laťku sráží dolů. "Tak pojď Dobromilo, dovedu tě do tvé nové třídy" usmál se na ni ředitel. Nějakej Pacal je ředitelem Základní školy Na Kopcích v Třebíči. Díra jako prase. Ale Dobromilin otec tu má dobrou práci, za který jsou i peníze a to ji stačí. Vstala. Na sobě měla rifle o pár čísel vetší a tričko ke kolenům. Své zrzavé vlnité vlasy měla stažené do culíku. Popadla svůj fixou pomalovanej bágl a šla za ředitelem. S otcem si rozuměla víc než s matkou, takže tu s ní byl on. "Klidně už běž" řekla Dobromila svému otci. "Tak se měj Mílo" políbil svou dceru na tvář. Ještě se rozloučil s ředitelem. Pak odešel. Míla s ředitelem vyšla do předposledního patra. To poslední bylo nějaký Studio Kopce, nebo co. Zahnuli do leva. Nakonec se zastavili u jedné třídy. Na dveřích byla cedulka "IX.B" Je to tady. Pomyslela se Dobromila. Pacal zaťukal na dveře. Vešli dovnitř. Všichni zmlkli, stoupli si a otočili zraky na Mílu. Nervózně se usmála a zvedla ruku na pozdrav. Pacal se pustil do představování. Pak odešel. A Dobromila tam pořád stála. "Tak si sedni třeba vedle Markéty" řekla její nová třídní, Zvěřinová. Míla si prohlédla třídu a vyšla ke svému místu. Sedla si a prohlédla si svou sousedku. Taková neutrální holka to byla. Za ní seděla brýlatá dívka s hnědými vlasy, která se na ni mile usmála. Míla ji úsměv oplatila. Všimla si, že píše nějaký příběh. Vedle této dívky seděla blondýna. Před ní seděly dvě dívky. Černovlasá a pro změnu zase blondýna. Obě se smály. Dobromila se na ně nervózně usmála. Koukla se k Markétě, co mají za hodinu. Mluvnici. Tu přímo nesnášela. "Ehm..paní učitelko, promiňte, ale já nemám mluvnici, ale literaturu" řekla Míla. "To nevadí. Nechceš nám něco o sobě říct?" Míla pokrčila rameny. "Klidně. Takže jmenuju se Dobromila Nová, ale říkejte mi Míla, nebo Dobrouš. Ráda tancuju, zpívám, hraju na pár hudebních nástrojů, jezdím na skatetu a sprejuju. Momentálně jsem v podmínce." Představila se rychle. Všichni na ni vyvalili oči. Vedle vlevo přes uličku se na ni dívaly dvě dívky. Jedna byla blondýna (Další! Tady se to blondýnami jenom hemží!) a dělala na ni dojem milé, tiché a křehké dívky. Koukla na dívku vedle a Míla se lekla. Co to je proboha za obludu?????? Seděla tam zmalovaná holka jako na karnevalu, v těsném oblečením, které ukazovala její "špíčky" a vlasy měli nejméně tři barvy. Hnědou, zrzavou a křiklavě blonďatou. Radši otočila hlavu dopředu na tabuli.Bohužel seděla ve třetí lavici uprostřed, takže si nemohla dát sluchátka a poslouchat. Tak totiž vždycky přetrpěla mluvnici. Učitelka se pustila zase do nějakého výkladu a nějkých blbostech. Míla si myslela, že to byla jedna z nejdelších hodin, kterou kdy prožila. O přestávce se na ni všichni vrhli. Chtěli vědět všechno. Jeden zrzavej, malej kluk se pořád ptal jestli někoho má. Co to toho skrčka zajímá? Pomalu se seznámila se svými novými spolužáky. Ta blonďatá holka za ní se jmenovala Věra a ta druhá Maruška. Ty dvě holky před ní se jmenovaly Zuzka a Lea, ale všichni ji říkali Lejna. Pak zjistila jméno i té obludy a té milé dívky. Ta obluda se jmenovala Laura. Co to je, ty vole za jméno? Dobromila je sice uhozený jméno, ale Laurie, nebo Laurí, nebo jak se to vlastně jmenuje, je ještě horší. A ta druhá holka byla Ukrajinka a všichni ji říkali Žeňja. Pak se seznámila se zbytkem třídy - David, Ondra, Martin, ten zrzek se jmenuje Honza, no pak obluda a Žeňja, pak dvě holky Lenka a Katka, za nimi seděli Lucka a Hanka, pak nějaký prase jménem Tomáš, který neustále krkal, pak Ivča a Marťa, pak Maruška a Věra, pak další dva Tomášové, Petru, Renču, Terku, druhou Katku, Petra, Sašu, Dana a Dana, Jirka a Kristýna. Těchto třicet lidí jsou její nový spolužáci. Někteří ji připadali super. Třeba ta Zuzka, Lejna, Maruška, Petra a Petr.

7. kapitola

24. dubna 2009 v 18:43 | Mary |  Minulost nezměníš - HP
Kapitola sedmá
"Tvoje co?" zeptal se udiveně Fred. Harry a všichni ostatní měli udivené výrazy, jen Hermiona se na chvíli podívala vítězně, ale hned na to udělala také udivený výraz. Ron se ke své manželce nahnul a zašeptal ji "Zase si měla pravdu. Jak to děláš?" "Zapínám tu věc v hlavě, zlatíčko" "A proto tě tak miluju" zašeptal Ronald své manželce a vlepil ji, pusu na tvář. "Moje dcera" odpověděla v klidu Ginny. Lily se cítila nesvá pod tolika pohledy; sice hrála famfrpál, ale tam se na ní dívali jen, když byla blízko zlatonce, popřípadě, když se jí něco stalo, ale tohle bylo moc; a tak řekla pouze "Ahoj" navíc se v té chvíli nezmohla. Pak se otočila na Harryho, chtěla vidět jak se tváří. A tvářil se, tak jak si myslela. Udiveně. Všichni na ni koukali udiveně. Co sis myslela, řekla si Lily v duchu že, když se tu objevíš, všichni skočí kolem krku? Vlastně jsem ani nad tím nepřemýšlela, jak se budou tvářit a chovat. Teď to ticho bylo až nesnesitelné, až se konečně ozvala Hermiona "Moc ráda tě poznávám, jsem tvoje teta Mia, teda Hermiona, ale klidně mi říkej jen Mia" Konečně někdo něco řek, díky této, ještě že tě mám. Pomyslela si Lily a hned si vzpomněla na písničku od Petra Koláře "Vyznání" nebo jak se jmenovala. Nesmím tolik poslouchat tu MP3. "Taky tě ráda poznávám, ale myslím, že tři z Vás už jsem tu viděla na vlastní oči a strýčka Percyho v novinách" řekla Lily. "Nebo to je jinak?"zeptala se. "Rád tě poznávám, jsem Percy" a natáhl ke své neteři ruku, která mu ji jemně stiskla. "Potěšení je na mé straně, vždyť si ministr" zasmála se Lily. "Doufám, že ti smím tykat?" zeptala se rychle Lily. To se zasmáli všichni. "Jasně že jo, tykat tady můžeš úplně všem, teda až tady na profesorku McGonaggallovou" řekl ji další strýčků a Lily, odhadovala, že to bude Charlie. "Ty si Charlie, že jo?" "Jo, to jsem já" usmál se. Lily se otočila na postarší dámu a zeptala se "Vy jste profesorka McGonaggallová?" "Ano, momentálně vedu školu v Bradavicích" "To vím, mamka Vám posílala dopis s žádostí o moje studium v Bradavicích. Moc ráda Vás poznávám" když se Lily, zmínila o Ginny, pár lidí se otočili na ni. "Ach, ano, včera mi přišla. A taky Vás ráda poznávám, Lily" Lily natáhla k Minervě ruku, která ji oplatila jemným stisknutím ruky. Lily se se všemi seznámila, až na jednu osobu. Na Harryho. Vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí a stál kousek opodál. Všichni si pak sedli a povídali si o Molly.
Když večer všichni hosté odjeli, Lily si prohlížela celý dům. Je nádherný pomyslela si Lily. Ostatní dole uklízeli, takže měla od prvního patra až po to poslední volné. Lily vešla na odpočívadlo a koukla na dveře, na kterých byla cedulka "Ginny Weasley" Mámin pokoj, tak ten musim vidět pomyslela si Lily. Otevřela dveře a všimla si osoby, která stála u okna. Lily vešla potichu do pokoje a hned věděla, že je to její otec a zřejmě si nevšiml, že někdo vešel. "Ahoj" hlesla potichu, skoro až šeptala. Harry sebou trhl a otočil se. "Myslim, že my dva jsme se neseznámili. Jsem Lily. Tvoje…." Lily se zasekla. Mám to říct, nebo ne? Přemýšlela v duchu. "Ahoj. Jsem Harry. A jsem…to bych taky rád věděl, kdo vlastně pro tebe jsem" řekl Harry. "Já to vím, ale myslim, že to říct, nemůžu." "A proč ne?" zeptal se Harry. Celá Ginny pomyslel si. "Lily, zlato, pojď dolů, už půjdem domů, musíme balit" ozvalo se zdola. "Už jdu mamko" křikla na svou matku Lily. "Tak,….ráda jsem tě poznala, Harry" "Já tebe taky" koukl do jejích zelených očí a udivil se, vždyť takové oči má on! Ale než stačil něco říct Lily už v pokoji nebyla. Rychle se rozeběhl dolů, ale už uslyšel je hlasité prásk. Harry dolů doběhl celý zadýchaný. "Už odjeli?" zeptal se docela zbytečně. "Jo, už odjeli. Prej musí balit, budou se stěhovat a mají jim přiletět věci z Paříže." Informovala ho Mia. Harry se na ní podíval a pak vyhrkl. "TY TO VÍŠ!" "A co mám vědět?" zeptala se nevinně Hermiona. "Jo, co má vědět?" přidal se Ron. Ale ne, Rone. Teď bude určitě vědět, že to víme, pomyslela si Mia. "Oba dva to víte" "Ale co?" zeptala se klidně Hermiona a svému muži zacpala pusu jablkem. "Že ona je moje dcera!" "Mysliš Lily?" "Jo, myslím Lily!" Hermiona se prve koukla na Rona, pak na Freda a Lenku, na zem a pak na Harryho. "Jo vím to. Včera mi to docvaklo. Když byla na ministerstvu. Prve jsem to nechtěla říkat nikomu, ale pak, když jsem si vymyslela to věštění, musela jsem Ronovi říct pravdu. Přemýšlela jsem, jestli ti to říct, ale ty sis domluvil to rande s Jane, tak jsem tě tím nechtěla zatěžovat. A Ginny mě potom tady v kuchyni žádala, ať to nikomu neřeknu. Ani tobě ne." Poslední větu řekla šeptem. "Ale proč?" zeptal se nechápavě Harry. "Ginny si myslí, že máš rodinu a že si šťastnej a proto tě nechce, ničim zatěžovat." "A Lily to ví?" "Co, že jsi její otec?" odpověděla mu Mia otázkou. Harry kývl a pak si vzpomněl na ten rozhovor nahoře v pokoji. ,Jsem tvoje….' a pak mlčela. Nevěděla, jestli mi to má říct. Pomyslel si Harry. "Asi ano" hlesla potichu Hermiona. Harry zavrtěl hlavou. "Ví to určitě." "A jak zase víš ty tohle" zeptal se Ron, který za celou tu dobu stihl sníst jablko, které mu dala jeho manželka. "Když jsem byl nahoře, byl jsem v Ginny pokoji a pak za mnou přišla Lily a představila se mi, a když přišlo na to co je vlastně moje tak se zasekla a nic neřekla. Asi nevěděla jestli, to má říct." Vydechl Harry. "A nedala ti jejich adresu?" zeptal se s nadějí v hlase. Tohle si musí s Ginny vyřídit osobně. "Jo, dala." Řekla Hermiona a začala po kuchyni hledat kus pergamenu, kam Ginny napsala jejich adresu bytu. "Na" řekla Mia, když našla kousek pergamenu. "Díky" vzal si papír. "Mějte se. Čau!" rozloučil se a s hlasitým prásk se přemýstil ke svému bytu.

O co go?

24. dubna 2009 v 18:36 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Tahla povídka není o HP!!
Příběh je krátký. Neočekávejte nějak dlouhou povídku!
Příběh je o patnáctileté dívce Dobromile. Jo, já vím blbý jméno, ale tenhle příběh jsem psala pro svoje kamarádky - Lejnu a Zuzku. Všechna jména vymyslely ony. Dobromila je ve městě nová, nikoho nezná, jenže se seznámí se dvěma chlapci. Koho si však má vybrat??
Jo a mimochode - Ty děcka ze třídy jsou mí spolužáci. Já tam jsem taky - Maruška.
Přeji příjemné počteníčko!

OMLOUVÁM SE!

24. dubna 2009 v 18:29 | Mary |  I and blog
Moc moc se omlouvám, že jsem sem nic poslední měsíce nic nepřidala! Moc moc se omlouvám!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!