6. část

10. května 2009 v 8:11 | Mary |  Válka vs láska
Takže je tu další část k Válce vs lásce. omlouvám see, minule byla trochu kratší.
Jo a abych nezapomněla, zase by měla být +15, ale zase na to peču.

"Můžou tě tam zabít!" "Dosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli." "Co jsi chtěl! Jestli tě tam zabijí, je to tvoje chyba!" řekla Betty a odešla z pokoje s prásknutím dveří. "Opravdu tam musíš?" zeptala se paní Capplingová. "Chci tam mami a taky tam půjdu." řekl Jack. Paní Capplingová se smutně podívala na svého syna a jemně ho objala. "Musíme si sednout a napsat co budeš potřebovat." Jack se na svou matku vděčně usmál. Pak si vzpomněl na Mary. Kdo ví jestli ji ještě uvidí. Vždyť se měl hlásit za necelý týden. Chtěl ji ještě vidět.
Uběhlo pár dní co Jackovi přišel dopis s povoláním do armády a Mary to zřejmě ještě nevěděla. Bál se jí to sdělit. Paní Capplingová si všimla, že Jacka něco trápí. "Jacku, co tě trápí?" Jack se na ni koukl. "Takže to na mě jde vidět?" pomyslel si a větu i řekl nahlas. "Hodně, zlatíčko. Tak řekni, co tě trápí?" Jack vzdychl. "Zamiloval jsem se. Do Mary." řekl Jack a poslední slovo šeptl. Paní Capplingová se na svého syna mile usmála a sedla si na pohovku. "Pojď sem." Jack si sedl vedle své matky, která ho objala kolem ramen. "A ty se bojíš jí to říct, že?" Ten jen přikývl. "Chlapče, ona to pochopí. Vždyť sama je v armádě. A když budete věřit, vaši lásku nic nezlomí. Musíte si věřit." Jack se zamyslel nad slovy své matky. Měla pravdu. Mary je taky v armádě a když tomu budou věřit, nic jim neublíží. "Válka versus láska." pomyslel si Jack a usmál se.
Byl slunečný den a brýlatý mladík seděl na své motorce uprostřed dvora kasáren. Usmál se. Byl tady. Dokázal to. I když to ještě neřekl Mary, byl tady. Doufal, že ji tady někde potká. I když byl v normálních kasárnách a ona ve zdravotnických.
Deset mužů stálo vedle sebe. "Kadeti, pozor!" Všech deset mužů se postavilo do pozoru. "Až skončí tento výcvik, budete mít už hodnost a svou rotu. Jo a abych nezapomněl, jsem desátník Black. U jednoho z vás budu mít rotu. A to s tím nejlepším."
Uběhl týden a Jack psal dopis domů. "Už jsi to slyšel?" zeptal se Jacka jeho kamarád Peter. "Ne. Co?" "Black nás dneska nebude mít." Jack se udivil. "A koho budeme mít?" "Někoho úplně cizího. Prý není ani z našich kasáren." "Tak na to jsem zvědavý, kdo to bude." "Jo, já taky." "Kluci, pojďte, už máme nástup." Jack hodil dopis do schránky a běžel se svým kamarádem na nástup. "Tak kde je? Už tu čekáme pět minut. Čas je drahocenný v téhle branži!" "To máte pravdu!" Všech deset mužů se otočilo. Stála tam brýlatá hnědovlasá dívka. Jack ji poznal. Byla to Mary. "Co tu chcete?" zeptal se Peter. "Zaskakuji za desátníka Blacka, pane…?" "McCartney, madam." "Vás si hned zapamatuji. Takže, jsem poručík Mary Johns, zdravotník, mám kótu 5, která vám možná bude zachraňovat život. Desátník Black si myslí a já s ním plně souhlasím, že se musíte naučit i něco jiného než střílet do lidí. A proto jsem tu dnes já!" Mary se koukla na všechny muže. Když se koukla na posledního, hodilo v ní. Stál tam Jack. Pak se usmála. "Splnil se mu sen." pomyslela si. Jack si jejího úsměvu všiml. Byl rád, že to pochopila. "Hlavně nezapomeňte, co budete dělat vy, budu i já. Takže si dáme kliky. Každý 40!" Když dodělali kliky, dali si volný běh kolem kasáren. "Až budete mít vlastní rotu, tak nezapomeňte, že jim pomůže, když vše budete dělat s nimi." "Jako proč, pane?" Vždyť to budu mít za sebou." Mary se otočila, kdo jiný než McCartney. "Protože jim to pomůže a vám taky a za tuto drzou otázku si pan McCartney dá 30 kliků!" řekla Mary a usmála se.
Když se o dvě hodiny později vraceli zpátky do kasáren, šeptla Mary tiše Jackovi: "Přijď ke mně. Chci ti pogratulovat!" A ještě vysvětlila, kde má pokoj. Mladíkovi se na tváři zobrazil velký úsměv. "Husa pitomá!" uslyšel Petera, když vešel na pokoj. "Takhle nám nedává do těla ani Black. Jdu se umýt, uvidíme se na večeři." řekl Peter. Jack ho znal. Teď zaleze do sprch a rovnou se oholí, takže mu to bude trvat nejméně hodinu. Takže se může vypařit a nikdo si toho nevšimne. Rychle se šel osprchovat a pak šel za Mary. Našel to lehce. Udivil se, že Mary dávají pokoj, když tu je jenom na jeden den. Váhavě zaklepal. "Dále." ozvalo se za dveřmi. Jack vešel. Pokoj byl malý. Jack stál uprostřed pokoje. "Ahoj." z pravých dveří vyšla Mary. Měla mokré vlasy, které si vydrbávala ručníkem. "Čau." "Takže jsi to dokázal." "Jo." "Jsem ráda, alespoň za tebe." To už stála Mary těsně u něj. Jack se k ní sehnul. "Chyběla si mi!" "Ty mě taky!" šeptnul. Lehce se dotkli rty. Mary vzdychla. Ručník mu omotala kolem krku. Znova ji políbil. Tentokrát vášnivěji. Pronikl do jejich úst a hrál si s jejím jazykem. Vycházela mu vstříc. Jednou rukou ji hladil po zádech a druhou vjel do jejich vlasů. Tohle mu chybělo. Ty její polibky, její tělo, její duše. Ona byla oblečená pouze v županu, což ho dohánělo k šílenství. Těšil se, až jí ho sundá. Rozepínala mu košili. Knoflíček po knoflíčku. Pohrávala si s ním. Nakonec mu rozepnula poslední knoflík. Nedočkavě mu košili sundala. Sjel níž. Teď ji líbal na krku. Rukama ji hladově bloudil po celém těle. Jednou rukou ji objal kolem pasu a druhou putoval dál nahoru. Našel jí pásek, který jí rozvázal. Teď před ním stála úplně nahá. Mary byla nažhavená a začala se potýkat s jeho páskem. Za chvíli mu sundala kalhoty. Jeho hladová ruka mířila zase výš. Zastavila se u jejího bujného poprsí. Malými krůčky postupovali k posteli. Nalehl na ni. Jack to už nemohl vydržet. Sundal si trenky a vnikl do ní. Oběma projela vlna touhy, rozkoše a vzrušení. Začal se v ní pohybovat. Pomalu. Nikam nespěchali. Po chvíli však zrychlil. Udělali se ve stejný okamžik. Byli šťastni. Leželi vedle sebe v těsném objetí. "Miluji tě." řekla tiše Mary. Jack to však slyšel zřetelně. Zaplnil ho pocit štěstí. Ještě pevněji ji objal. "Taky tě miluji!" řekl. Políbili se. "Musím ti něco říct." řekla Mary. "Copak?" zeptal se zvědavě Jack. "Za týden jedem do Paříže. Kdo ví jestli se ještě vrátím." Hlesla Mary. Uhodilo v něm. Mary že má odjet? "Budeš mi chybět!" "Ty mně taky." řekl smutně Jack. "Nebuď smutný, třeba se ještě uvidíme." řekla Mary. "A taky, kdyby se mi něco stalo, tak dají vědět nejen mým rodičům, ale i tvým." Jack ji znovu políbil. Dal do toho polibku všechno. Jeho lásku k ní i bolest a smutek. "Nepustím tě tam!" řekl. "Ty tam taky půjdeš." Měla pravdu. On tam taky půjde. "Zapomeneme teď na to, zlato. Tuhle chvíli si nebudeme kazit." "Máš pravdu." Políbil ji na krk a stáhl ji pod sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama