7. část

25. května 2009 v 19:58 | Mary |  Válka vs láska
Takže přináším další část. Omlouvám se, ale je trochu kratší

"Máš taky hlad, jako já?" zeptala se Mary večer. "Jo, ale už je dávno po večeři." řekl Jack. "No a co?" odpověděla mu Mary s ďábelským úsměvem. "Kde je jídelna?" "Proč jídelna?" "No,…kde je jídelna, bude i kuchyň." Jack se usmál. "Tak pojď." Šeptl Mary do ucha, které ji políbil. Ta se mile usmála. Po pár minutách našli jídelnu a kuchyň. "Tak co si dáš?" zeptala se Mary, když našla jídlo. "Co nabízíte?" zeptal se s úsměvem Jack. "Vše na co si vzpomenete." mrkla na něj Mary. "Tím pádem chci jen a jen vás." Mary se usmála a otočila ke kuchyňské lince. Jack k ní pomalu přišel a objal ji kolem pasu, opřel si hlavu o její rameno. "Budeš mi chybět." hlesl potichu. "Ty mně taky." podala mu chleba namazaný máslem a otočila se k němu čelem. Kousl si do chleba. "Nevydržím to tu bez tebe." "Napíšu ti. A sám tam jednou půjdeš. To bylo daný." Sedla si na linku. Objali se. "Slib mi, že se ti nic nestane." řekla Mary. "Slibuji. A ty mi to taky slib." Odtáhli se od sebe. Plakala. "Slibuji." řekla Mary a políbila ho. Polibek po chvíli ukončila. Opřeli se o čela a dívali si do očí. Utřel jí slzy. "Neplakej!" Mary stekla další slza. "Nebuď smutná, že to končí. Buď ráda, že se to stalo." Usmála se. "Určitě se setkáme až to skončí." "Najdu si tě." šeptla Mary. "A já tebe." "Navždy tě budu milovat." Řekli unisono. Oba se rozesmáli. "Budu muset jít. Musím si zabalit." "Vážně? A nemohl bych ti nějak pomoct?" Když budeš chtít. Ale moc toho nemám." "To mi nijak nevadí." šeptl a políbil ji.
"V kolik odjíždíš?" zeptal se Jack Mary, když dobalili. "Po snídani." řekla. Jack k ní přistoupil a objal ji kolem pasu. Ona ho objala kolem krku. "Napíšu ti hned jak dorazíme na místo." šeptla. Opřela si hlavu o jeho hrudník. "Budeš mi chybět." "Ty mně taky." "Miluji tě." řekli unisono. Mary zvedla hlavu. Chvíli jen tak stáli a dívali se navzájem do očí. Pak ji jemně políbil. "Musíš už jít. Uvidíme se ještě na snídani." "Dobře. Tak…dobrou noc." šeptl. A políbil ji na čelo a odešel.
Mary stála v jídelně s tácem a hledala volné místo. "Pojďte si sednout k nám, poručíku." Řekl McCartney. Mary se otočila. Vedle Petera stál Jack. "Děkuji, pane McCartney." "Nemáte zač, madam." Mary si nervózně přisedla vedle Jacka. Ten se na ni mile usmál. "Dělejte, jako že tu nejsem." "Ale ne, proč bychom to dělali?" řekl Peter. Tak si povídali asi čtvrt hodiny, když se za nimi ozvalo: "Madam, přišel Vám telegram." "Děkuji. A od koho je?" "Z ministerstva války, madam." "Děkuji, desátníku." řekla Mary. Jack si všiml, že Mary znervózněla. Ta už četla telegram. Jack si všiml, že se jí začali klepat ruce. "Děje se něco?" Mary se koukla Jackovi do očí. Musela mu to říct. "Jo, děje. Musíme jet už za tři dny." "Cože?" "Jo." Mary vstala. "Počkej…te." řekl Jack. "Co se to děje?" zeptal se Peter zvědavě. Jack ho chytil za ruku a šel za Mary. "Pojď k nám." Šeptl Jack Mary. Ta jen přikývla. Když došli do jejich pokoje, Peter spustil. "Mezi vámi něco je?" Mary se koukla na Jacka. Pak kývla. "Jo je, bylo a bude. Ale prosím, mlčte o tom." "Jo, kámo? Moc by jsi nám s tím pomohl." přidal se Jack. Peter se koukl na oba dva. "No tak jo, ale jen, že jsi to ty, Jacku." "Díky, kámo! Necháš nás o samotě?" "Jasně." řekl a odešel z pokoje. Mary se vrhla do Jackovi náruče. "Co se děje, zlato?" zeptal se tiše. "Musíme jet už za tři dny." "Jak to?" "jedna rota tam padla, jen pár zdravotníků tam zůstalo. Musíme jim pomoct." "Nepustím tě." hlesl Jack a ještě těsněji ji k sobě přitiskl. "Když tam zemřeli oni, tak ty tam taky můžeš zemřít." "Musím tam jít." šeptla. Takhle tam stáli asi půl hodiny. "Musím jet." Políbili se. "Já tam s tebou nepůjdu." "Dobře. Tak…se měj." Koukla se mu do očí. Měl v nich smutek. "Drž se!" "Ty taky!" Naposled se políbili a ona odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama