Koho si mám vybrat? 2. část

8. května 2009 v 8:12 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Přináším druhou část k povídce Koho si mám vybrat?

Byla v jídelně. Nevěděla kam si má sednout. Nikoho tu neznala. Zatím se s nimi jenom seznámila, neměla mezi nimi kamarády. Svoje kamarády měla na brigádě, v taneční skupině, ale tady ne. "Pojď k nám!" ozvalo se za jejími zády. Stála tam Zuzka. "Díky" odpověděla ji Míla s úsměvem. Sedli si k velkému stolu, vedle ní seděla Maruška. A naproti Lejna. No prostě skoro všechny holky. "Chceš přinýst příbor?" Vděčně se usmála a přikývla. "Fakt jseš v podmínce?" zeptala se Lejna. "Jo. A teď mám veřejné práce. Docela super. Uklízím v parku." Všichni na ni vyvalili oči. "Co je?" řekla nechápavě Míla. "Nic" řekla Máňa. "A kde vlastně bydlíš?" "Tady za školou v tom červeno šedým baráku." "V těch novejch?" zeptala se Rency. Přikývla. "A kde tancuješ?" zeptala se Zuzka. "No, momentálně nikde." "Nechceš zkusit M-style?" "No já nevim" Váhala. "Půjdu. Tak se mějte. Pá" "Měj se" ozvalo se párkrát.
Vyšla ze školy. Byla zamyšlená. Přemýšlela o své nové třídě, spolužácích, místech, škole a kamarádech. Pár jich tu měla, to jo. Jenže tohle je něco jiného. Jsou to její spolužáci.Co když mezi ně nezapadne. Všichni tam jsou takový "svatí". Když řekla, že má podmínku a veřejňáky, všichni na ni vyvalili oči. Najednou do někoho vrazila. "Omlouvám se. Já jsem vás neviděla. Myslela jsem na…" Neznámí ji pomáhal na nohy. Když se pak Míla koukla na neznámého, zasekla se. Měl tak nádherné oči a ústa. "Promiň" zašeptala. "To je v poho. Jsem Božidar a ty?" "Dobromila, ale říkají mi Míla" "Těší mě" usmál se. Míle se podlamovali kolena. "Nechceš někam zajít?" zeptal se Božidar. "Ráda" začervenala se. Celou cestu i v kavárně si povídali. Míla zjistila, že mají podobné koníčky. Byla už tma, když šli domů. Hádali se co je lepší - Let´s dance nebo Let´s dance 2. Když došli k domu, kde Míla bydlela, Boži povolil a prohlásil, že je jednička lepší a začali se jako na povel smát. "Tak se měj" řekla Míla a pomyslela na to, jak její matka zase bude řvát a začne výslech. Otočila se ke dveřím, ale pak ještě na kousek papíru napsala svůj telefon. Rozloučili se a Míla měla na tváři zářivej úsměv. Zapomněla na matku a no to její kvílení. Zapomněla na celý svět a myslela jen na Božidara, kterému dala přezdívku Dáreček.
Zuřivě začala mlátit do budíku. Zrovna měla krásnej sen o Dárečkovi a on ji musí probudit. Začala ho proklínat. Doma byl jen její starší bratr Tomáš. Pozdravila ho mávnutím ruky. Ten se na pozdrav ani nezmohl. Zrovna dvakrát spolu nevycházeli.Rychle se oblékla, učesala, nasnídala, popadla svůj batoh, skate a vypadla z baráku. Jela výtahem. Nechtělo se jí pěcha, i když bydleli ve druhém patře.Zrovna si dávala sluchátka a vycházela z výtahu, když do někoho vrazila. Už zase pomyslela si. Včera Dáreček a teď tady ten… Dál ve svém přemýšlení nepokračovala, protože se koukala do krásných zelených očí, které skovával za vkusnými dioptrickými brýlemi. Nervózně polkla. "Sorry" zamumlala jako omluvu a chtěla pokračovat v cestě. Neznámí ji však zatarasil cestu a představil se jako Fridolín. Zamumlala mu své jméno. "Doprovodím tě do…" prohlédl si ji. "Školy" dopověděla za něj. "Klidně" řekla. Cesta do školy, byla sice krátká, ale ona nespěchala. Šla moc brzo. Zjistila, že Fridolín měl veřejné práce taky. Nechtěl však říct proč. Nakonec mu dala své číslo na mobil a rozloučili se. Vůbec si nevzpomněla na Dárečka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama