Koho si mám vybrat? 3. část (poslední)

10. května 2009 v 8:21 | Mary |  Koho si mám vybrat?
Tak Vám přináším poslední část povídky Koho si mám vybrat. Snad se líbila.

Uběhl týden. Ve škole si zvykla a našla si kamarády. A scházela se jak s Dárečkem, tak i s Fridolínem. Líbilo se jí, že o ni mají zájem dva kluci. Vychutnávala si to. Ani ji nenapadlo, že to někdy může prasknout. Ale mělo. Procházela se s Fridolínem po parku. Drželi se za ruce. Něčemu se smála. "Mílo?" ozvalo se za ní. Její smích skončil a vyděšeně se otočila. Stál tam Dáreček. Nervózně polkla. Nemohl uvěřit svým očím. Holka, do které se zamiloval si po parku chodí s jiným klukem a ještě se s ním směje? Otočil se a chtěl odejít. Zaslechl však její hlas a otočil se. Na tváři měl naštvaný, ale taky smutný obličej, které ho si všimla. Zavrtěl hlavou a odešel. Otočila se na Fridolína a začal na ni řvát. Chtěla mu to vysvětlit, vážně chtěla, ale nepustil ji ke slovu. Nakonec odešel. A Míla tam jen nevěřícně, avšak smutně stála a nevěděla co má dělat. Nakonec utekla domů.
"No tak! To bude dobrý!" utěšovali ji holky druhý den ve škole. Ona se zmohla jen na zavrtění hlavou. Nikdy nic nebude dobrý. Myslela jen na sebe a zapomněla na city dvou skvělých kluků. Zase začala plakat. Byla velká přestávka. Koho si mám vybrat? Pomyslela si a větu zamumlala tak, aby ji nikdo neslyšel. Jedna dívka ji však slyšela. "A kterého máš radši?" zeptala se Máňa. Podívala se na ni. Tahle dívka s brýlemi ji donutila se zamyslet, s kterým jí bylo líp. Jestli s Dárečkem nebo Fridolínem. Chvíli přemýšlela. S Dárečkem měli stejné zájmy, stejné oblíbené věci, skvěle se s ním povídalo, byl to skvělý společník. Dokázal vyslechnout lidi, když to potřebovali. Byl milý, společenský, inteligentní, usměvavý, prostě fajn kluk. Hodně měli společného. Zatím co s Fridolínem měli společnou jen to, že oba měli veřejné práce. Byl sice milý, ale na Dárečka neměl. "Dárečka" zašeptala. Koukla na Máňu, Zuzku a Lejnu, kteří si sedli kolem ní. "Díky holky" řekla Míla a usmála se. Tři holky ji úsměvem oplatili. Utřela slzy a stoupla si. "A teď musím jít" řekla. "Co blbneš? Máme ještě čtyři hodiny" řekla Zuzka. Míla jen pokrčila rameny. Doma řekne taťkovi, ať ji napíše omluvenku, nějak se vykroutí. Sbalila si rychle věci, rozloučila se s holkama a běžela do šatny. Rychle se oblíkla a obula a běžela za Dárečkem. Slyšela, že je nemocnej, takže bude zřejmě doma. U hlavních dveří narazila do Pacala. Hned se začal ptát kam jde atd. protočila oči v sloup. "Domů" odpověděla klidně. "Tak domů? A máš omluvenku?" zeptal se Pacal S klidem řekla, že ne. Ředitel se zjevně naštval. "Tak pojď, půjdeme do ředitelny" řekl. Míla znovu protočila oči. Chvíli uvažovala i o tom, že by mu dala pěstí, ale rozmyslela si to. "Právě mi volal otec" řekla, protože se rozhodla trochu zalhat. "Něco si udělal"dodala, když Pacal zvedal obočí. "Jsem nejblíž, tak mě poprosil, jestli nemůžu přijít. Je to můj otec a já mu vyhověla. Mohu teda jít?" zeptala se. Přikývl. Usmála se, rozloučila se a běžela domů. Tátovi řekne, co se teď stalo. Pomůže jí. Věděla to. Teď však běžela k Božidarovi. Zběsila zazvonila. Ozvalo se zadrčení zvonku. Rychle si zavolala výtah. Ten však dlouho nejel a tak se rozhodla vyběhnou schody po vlastních. "Mílo?" řekl udiveně Božidar, když si všiml, kdo za ním přišel. "Co tu děláš?" "Musíme si promluvit" řekla těžce a držela se na prsou. Ty schody ji daly zabrat. "O čem?" řekl. "O nás" odpověděla mu. "Není o čem" řekl a začal být naštvaný. Zavřel dveře a otočil se. Chtěl si lehnout. Pak však uslyšel ránu na dveřích. Rychle je otevřel. Míla to nečekala a sklouzla na záda.Před chvíli se totiž o dveře opřela a sjela po nich k zemi. Tekly ji slzy. Překvapeně zamrkala. Rychle stoupla a otočila se na něj. Jeho obličej byl tak blízko. Stoupla si na špičky. Nečekaně ho políbila. Byl to jejich první polibek. Když si všiml, že její polibek obětuje, zaradovala se. Vjela svými dlaněmi do jeho krásných černých vlasů. On ji objal kolem pasu. Po chvíli se odtrhla. "Omlouvám se. Byla jsem hloupá. Omlouvám se" zašeptala. "Vše je odpuštěno" řekl s úsměvem a políbil ji. Taky se usmála. Dáreček ji pozval dál a prožili společně a krásně půl dne. Nejen půl dne, ale taky mnoho dalších let. Byli šťastni a zamilovaní. Co víc si ještě mohla přát? Měla kamarády a kluka. Třebíč se jí pomalu začala zamlouvat.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama